3_08_Magneticka_indukce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Φ > 0. Abychom získali magnetický
indukční tok plochou, která není rovinná a má obsah S, rozdělme
ji na infinitezimální plošky dS, které lze považovat za rovinné.
Všem bodům konkrétní plošky dS náleží stejný vektor magnetické
indukce. Celkový magnetický indukční tok plochou o obsahu S
získáme algebraickým součtem příspěvků od všech plošek, tzn
počítáme integrál:
(
)
∫
∫
=
=
Φ
S
S
B
S
d
cos
d
α
S
Bn
.
3.8.-2
Ve speciálním případě, kdy je plocha rovinná, orientace
normálového vektoru n shodná s orientací magnetických
indukčních čar homogenního magnetického pole, redukuje se
(3.8.-2) na rovnost:
Φ = BS .
3.8.-3
V případě obecné polohy rovinné plochy pak
Φ = BS = BS cos α..
3.8.-4
Jednotka magnetického indukčního toku se nazývá weber (Wb) a
Obr. 3.8.-1
platí:
[
Φ ] = T⋅m2 = Wb.
472
Pro uzavřenou plochu obsahu S platí, že počet siločar do ní vcházejících je roven počtu siločar
z ní vycházejících, neboť magnetické pole je nezřídlové, tzn. magnetické indukční čáry jsou
uzavřené
křivky
(neexistuje
magnetický
monopól).
Jestliže
normálové
vektory
infinitezimálních plošek například míří ven z objemu, který je plochou uzavřen, je možné
nezřídlovost pole vyjádřit matematicky takto:
∫
=
=
Φ
S
S
0
d
Bn
.
3.8.-5
Jestliže si představíme v magnetickém poli uzavřenou křivku, vyplývá z platnosti (3.8.-5), že
magnetický indukční tok plochou libovolného tvaru, která je ohraničena křivkou, je stejný.
Poté, kdy byla prokázána souvislost elektrických a magnetických jevů (Oersted, 1820),
badatelé prováděli pokusy za účelem vybudit ve vodiči elektrický proud pomocí
magnetického pole. Patřil k nim M. Faraday, který v roce 1831 objevil jev
elektromagnetická indukce. Jev samotný může být pozorován na těchto pokusech:
1. Spojme solenoid s galvanometrem a přibližujme k jednomu jeho konci severní pól