3_08_Magneticka_indukce

Φ. Jakákoli změna indukčního toku vede podle 

Faradayova  zákona  elektromagnetické  indukce  ke  vzniku  elektromotorického  napětí,  což  se 
týká i našeho obvodu. Ke stejnému závěru vedou, i když proud zůstane konstantní, deformace 
obvodu mající za následek změnu obsahu  
 
plochy  obvodem  uzavřené.  Popsané  zpětné  působení  na  vlastní  proudový  obvod  se  nazývá 
vlastní  indukce  nebo  samoindukce.  Jak  plyne  z  (3.7.-1),  je  magnetická  indukce,  v  daném 
bodě  vybuzená  proudem  v  obvodu,  lineární  funkcí  proudu  I.  Pokud  se  nemění  tvar  obvodu, 
zůstává  orientace  a  směr  vektoru  B  konstantní,  se  změnou  proudu  se  mění  pouze  velikost 
vektoru  B.  Magnetický  indukční  tok  plochou  obvodu  je  tedy  také  s  přihlédnutím  k  (3.8.-3) 
lineární funkcí proudu (s výjimkou okolí obvodů z feromagnetických látek): 

Φ = L I.  

3.8.-7 

Konstanta  úměrnosti  L  se  nazývá  vlastní 
indukčnost  a  závisí  pouze  na  permeabilitě 
prostředí  v  okolí  obvodu  a  geometrickém  tvaru 
obvodu.  Jednotkou  L  je  henry  (H).  Vlastní 
indukčnost se zavádí nejen pro uzavřenou smyčku, 
ale  i  smyčku  nebo  libovolný  vodič  či  jeho  úsek. 
Jev vlastní indukce lze dobře pozorovat při zapnutí 
nebo  vypnutí  proudu  v  obvodu  (tzv.  přechodové 
jevy). Pokud bychom měli obvod s rezistorem,  
Obr. 3.8.-4 

 
průběh časové závislosti proudu při náhlém zapnutí či vypnutí proudu klíčem je na Obr. 3.8.-
4. Jestliže k témuž dojde v obvodu s cívkou, časová závislost se změní (Obr. 3.8.-5).