4_2__Geometricka_optika

1.  Popsat  sklo  jako  nejběžněji  používaný  materiál  v optice,  jeho  složení  a 

technologii výroby. 

2.  Definovat  absolutní  a  relativní  index  lomu  jako  významné  charakteristiky 

optického prostředí. 

3.  Umět vyjmenovat a matematicky formulovat různé závislosti indexu lomu na 

vlastnostech optického prostředí. 

Optické sklo je základní materiál pro konstrukci a výrobu optických přístrojů. 
Jde  o  amorfní  transparentní  látku,  která  vzniká  protavením  anorganických 
látek. Chemické složení skla je poměrně obtížně definovatelné, zjednodušeně 
pokládáme  sklo  za  směs  určitých  kysličníků,  které  jsou  obsaženy  v určitém 
poměru v celé směsi. Tyto kysličníky lze rozdělit do tří hlavních skupin, a to 

do  sklotvorných  látek  (SiO2,  B2O3,  P2O5),  tavidel  (Na2O,  K2O)  a  různých  stopových 
příměsí (nejčastěji oxidů kovů CaO, PbO, BaO, ZnO, Al2O3).  

Nejdůležitější  surovinou  pro  výrobu  skla  je  kysličník  křemičitý  ve  formě  jemného  a  čistého 
křemenného  písku  (s  hrubostí  zrnek  0,2mm  -  0,5mm).  Znečištění  železem  nesmí  přesahovat 
0,002

%.  Tavidla  snižují  bod  tání,  vápenec  (případně  suřík)  propůjčuje  materiálu  tvrdost  a 

chemickou  odolnost.  Je-li  tavidlem  soda,  dostaneme  sklo  sodné,  je-li  tavidlem  potaš, 
dostaneme  sklo  draselné.  Přidáme-li  vápno  (resp.  suřík),  pak  vyrobíme  sklo  korunové, 
případně flintové.