4_2__Geometricka_optika

Sklářský tmel (směs výše jmenovaných látek) se roztaví při teplotě 1500

0C v elektrické peci. 

Várka  se  nechá  velmi  pomalu  vychladnout  a  rozbije  se.  Vyhovující  kusy  skla  bez  prasklin, 
bublin  a  oblastí  materiálových  nehomogenit  se  vkládají  do  šamotových  forem  a  tyto  formy 
pak  do  pecí,  kde  se  zahřívají  na  400

0C nebo 5000C. Právě při této teplotě totiž sklo měkne, 

zcela vyplní vybranou formu a poté se opět chladí, tentokráte dlouhodoběji. Zcela ochlazené 
sklo se zasílá do brusírny a zkušebny.  

Základní  vlastností  kvalitního  optického  skla  je  jeho  homogenita,  protože  jakákoliv  lokální 
nestejnorodost  mění  geometrii  paprsku  při  optickém  zobrazování.  Příčiny  případných 
nehomogenit  jsou  různého  původu,  a  to  fyzikálního,  chemického  i  technologického.  Po 
stránce  fyzikální  mohou  nevhodně  působit  nežádoucí  cizí  příměsi  a  bubliny,  po  stránce 
chemické  pak  odchylky  od  stanoveného  složení  a  jeho  změny.  Při  technologickém  postupu 
výroby skla je velmi důležité dodržení doby a způsobu tuhnutí (kvalitní polotovar tuhne nejen 
dny, ale i celé měsíce), aby v materiálu nevznikalo vnitřní pnutí a tzv. šlíry (lokality materiálu 
o  odlišné  hustotě).    Materiálové  vlastnosti  skla  komplexně  a  kvantitativně  charakterizuje 
fyzikální veličina index lomu.  
 
Pro lom vlnění lze na základě Huygensova principu obdobně jako u mechanické vlny odvodit 
závislost úhlu dopadu, úhlu lomu a fázových rychlostí světla