Obecná a anorganická chemie I
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
H2S (g) + I2 (aq)→ 2 HI (aq) + S (s)
Oxidační působení halogenů:
Pokračování vytěsní elektronegativní složku jako prvek:
SiO2 + 2F2 → SiF4 + O2
H2S + Br2 → 2HBr + S
nebo reagují s oběma prvky
H2S + 4F2 → 2 HF + SF6
popř. se na molekulu adují:
SO2 + Br2 → SO2Br2
PCl3 + Cl2 → PCl5
CO + Cl2 → COCl2
Reakce
Reakce s vodou:
2 F2 + H2O → 4 HF + O2; nebo F2 + H2O → HF + HFO (není kyselina „fluorná“ H+δ−O+δ−F-δ )
Cl2 + H2O ⇄ HClO + HCl reakce běží pomalu, ustaví se rovnováha
Br2 + H2O reakce téměř neprobíhá = příprava bromové vody (Br2 (aq))
I2 + H2O reakce téměř neprobíhá, jód je ve vodě nerozpustný
reakce se zředěnými roztoky alkalických hydroxidů za studena:
2 F2 + 2NaOH → 2NaF + OF2 + 2 H2O
X2 + 2NaOH → NaXO + NaX + H2O (X = Cl, Br, I); pro I2 omezeně
reakce s koncentrovanými roztoky alkalických hydroxidů za tepla:
3 X2 + 6 KOH → KXO3 + 5 KX + 3 H2O (X=Cl, Br, I)
Výskyt
Fluor:
Díky vysoké reaktivitě výhradně v minerálech CaF2 – kazivec (fluorit) Na3[AlF6] – kryolit Ca5F(PO4)3 – fluoroapatit
Chlor:
Minerály NaCl – halit, KCl – sylvit mořská voda (obsah NaCl do 3,5 %)
Brom:
Mořská voda společně s Cl– (např. Mrtvé moře 4g/dm3 Br–)
Jod:
Mořské řasy, vody slaných bažin (USA, Jap.) minerály Ca(IO3)2 – lantarit NaIO3 – v chilském ledku (NaNO3 )
Výroba
F2:
Elektrolýzou taveniny KF+HF (1:2 - 1:3) 2F– → F2 (g) + 2 e¯ směs KF/HF se získá z kazivce:
CaF2 + H2SO4 = CaSO4 + 2 HF
HF + KOH = KF + H2O
Cl2:
Elektrolytickou oxidací vodných roztoků NaCl nebo přírodní solanky 2 Cl- = Cl2 + 2 e– (anoda - uhlík) 2H+ + 2e– = H2 (g) (katoda oddělena diafragmou
Br2:
Z mořské vody: 2 Br – + Cl2 = Br2 + 2 Cl–
I2:
Z chilského ledku - 2 NaIO3 + 2 NaHSO3 + 3 Na2SO3 = 5 Na2SO4 + I2 + 3 H2O
Z výluhu popela mořských řas - 2 I – + 2 NO2 – + 4 H3O+ = I2 + 2 NO + 6 H2O
Příprava
Fluor:
Pouze tepelným rozkladem (fluoridy nelze chemickou cestou zoxidovat):
2CoF3 → 2 CoF2 + F2
IF7 → IF5 + F2
Cl2 , Br2 , I2:
Oxidací halogenidů nebo halogenovodíkových kyselin:
4 HCl+ MnO2 → MnCl2 + Cl2 + 2 H2O
16 HBr+ 2 KMnO4 → 2 MnBr2 + 5 Br2 + 2 KBr + 8 H2O
4 HI + O2 → 2 I2 + 2 H2O
Synproporcionací:
Cl– + ClO– + 2 H3O+ → Cl2 + 3 H2O
5 Br– + BrO3 – + 6 H3O+ → 3 Br2 + 9 H2O
5 I– + IO3 – + 6 H3O+ → 3 I2 + 9 H2O
Redukcí z vyšších ox. stavů:
2 IO3 – + 5 HSO3 – + 2 H3O+ → 5 HSO4 – + I2 + 3 H2O
I2O5 + 5 CO → I2 + 5 CO2 (detekce CO)
Vytěsnění těžšího halogenu:
2 KBr + Cl2 → Br2 + 2 KCl
2 KI + Br2 → I2 + 2 KBr
Interhalogeny
XYn
je-li n = sudé, jedná se o kationtové částice, např. ICl2+ , Cl2F+
existují i molekuly s povahou aniontů, tzv. polyhalogenidy:
I3- (rozpouštění I2 v roztoku KI), ICl2-
Molekulární sloučeniny p prvků
Halogenvodíky
teplota tání a teplota varu - stoupají se stoupající velikostí atomů - vyšší teploty u HF způsobeny silnými vodíkovými můstky
síla kyselin HX (aq) HF << HCl < HBr < HI
HF velmi slabá - silné vodíkové můstky - ostatní velmi silné kyseliny - síla stoupá s klesající stabilitou / energií vazby (účinnost překryvu AO)
Příprava:
Vytěsnění z iontových halogenidů:
CaF2 + H2SO4 → 2 HF + CaSO4
Leblankův postup: NaCl + H2SO4 → HCl + NaHSO4