Strategické rozhodování v politice

destrukci  společenských  systému  v  období  první  světové  války  stimuloval  rozvoj 
sociologie, psychologie, politické vědy 

-  hospodářská krize 30. let a 2. světová válka společenské problémy ještě prohloubily 
-  nahodilost  a  nedostatečná  podloženost  rozhodování,  mající  v  politice  místo,  jsou  při 

existující složitosti vnějších i vnitřních politických poměrů příliš riskantní 

-  potřeba další racionalizace, efektivnější regulace a řízení společenských procesů  
-  systémový přístup měl umožnit splnit tři úkoly: 

  strukturovat nahromadivší se teoretický a faktografický materiál  
  komplexněji vysvětlit existující problémy 

  umožnit jejich efektivní řešení.  

-  systémový přístup není hotová metodologie 

4 4  

-  důležitým  faktorem  podmiňujícím  směr  rozvoje  systémového  přístupu  byla  i 

ideologická a zájmová zakotvenost jednotlivých vědců 

-  v první fázi nedílně spojen s kybernetikou 

-  v  aplikaci  na  společnost  a  politiku  lze  identifikovat  tři  alternativy,  které  odrážejí 

postupný  vývoj  koncepce  a  zároveň  i  její  propojování  na  tradiční  metodologické 
postupy 

strukturálně-funkcionální hledisko 

-  typický pro empiricko-analytickou metodologii a liberální doktrínu 
-  pracuje s jednotlivými systémy, připouštějí se spíše evoluční změny 
-  systémové rozpory se chápou jako řešitelné 
-  málo se zohledňují vzájemné vlivy subsystémů a jejich synergické efekty 
-  pokud  dojde  ke  kvalitativním  změnám,  nejsme  schopni  vzhledem  k  tomu,  že  je