MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

0.   

 AD (plánované výdaje) ve 2sektorové eko 

získáme součtem spotřeby a plánovaných I:     

rovnovážný produkt je takový, kdy se skutečně vytvořený produkt rovná AD – kdy neplánované I jsou 

nulové. Pak skutečné I a plánové investice I

P jsou totožné, tedy:    

Y = AD  

Y = Ca + cY + I  

Y – cY = Ca + I  

(1 - c)Y = Ca + I  

Y = (1 / 1 – c)   *  (Ca + I)  

Výraz 1/1 - c … jednoduchý výdajový multiplikátor 2sektoru → označíme α  
Výraz Ca + I … zahrnuje všechny autonomní výdaje (autonomní spotřebu a autonomní I) → označíme A, → → tedy 

rovnovážný produkt je tento:   Y = α * A  
  

-  matematicky lze Y zachytit takto:      ∆Y = ∆A 

+ c*∆A + c

2  * ∆A + c3 * ∆A + 

… cn * ∆A  

-  pokud celou rovnici vydělíme změnou A:        

-  tento výraz je geometrickou posloupností, kterou lze vyjádřit jako:   Sn = a1  *  1 - q

n  / 1 – q ... kde a

1 je první člen 

posloupnosti (v našem případě ∆A), q je kvocient (v našem případě c) a n je počet výdajových kol. Protože qn či 
vlastně cn se limitně blíží nule, tak:   

∆Y = 1/ 1 - c  *  ∆A  

Graf: Navíc je zde křivka úspor, která vychází ze 
záporné hodnoty na vertikální ose ve výši 
autonomních úspor (ty jsou v absolutní hodnotě rovny 
autonomní spotřebě). Když křivka spotřeby protne 
křivku 45° → jsou úspory nulové (protínají zespodu 
horizontální osu). Při rovnovážném produktu Y

0 křivka 

úspor musí protínat křivku plánovaných I.   
Úspory představují ÚNIKY z ekonomiky. Jakoby šly 
úspory mimo eko, domácnosti je odloží stranou a 
používají jen část Y věnovanou na spotřebu. Úspory 
ale nemizí, slouží k financování I. Investice jakoby 
vstupují do eko, proto se označují jako VSTŘIKY, 
které jsou vlastně nespotřební výdaje.