MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

AD dána součtem C, I

P, G a NX.   

jelikož předpokládáme existenci veřejného sektoru, tak spotřeba C závisí na YD.  

NX je dán rozdílem mezi exportem  

(autonomním) a importem (který je autonomní i indukovaný):   

AD = C + IP + G + NX  

AD = Ca + c.YD + IP + G + NX  

AD = Ca + c . (Y – Ta – tY + TR) + IP + G + Xa – Ma – mY  

na úrovni rovnovážného produktu se AD rovná skutečnému produktu.   

při rovnovážném Y jsou neplánované investice nulové, čili skutečné I a plánované I se rovnají:   

Y = AD  

24 

Y = Ca + cY – cTa – ctY + cTR + I + G + Xa – Ma – mY  

Y = 1  /  1 – c.(1 - t) + m   *  (Ca – cTa + cTR + I + G + Xa – Ma)  

Výraz 1  /  1 – c.(1 - t) + m  …  jednoduchý výdajový multiplikátor 4sektoru → značíme α Závorka (Ca – cTa + 

cTR + I + G + Xa – Ma) představuje všechny autonomní výdaje, které jsou v 4sektoru tvořeny autonomní 
spotřebou, autonomními daněmi (násobenými –c), transfery (násobenými c), investicemi, vládními nákupy, 
autonom.exportem a importem (který se však odečítá):  Y =   α   * A  
  

ADIV má nižší sklon než ADIII (sklon je ovlivněn velikostí multiplikátoru a ten je v 4sektoru nižší):   
1  /  1 – c     >   1  /  1 – c.(1 - t)    >   1  /  1 – c.(1 - t) + m  

Pozn.: Největší hodnoty multiplikátoru se dosahuje ve 2sektoru, pak v 3sektoru, nejmenšího ve 4sektoru.  
Proč? Pokud se např. zvýší vládní nákupy, firmám klesnou zásoby a časem zvýší produkci. To znamená další důchod 

pro domácnosti. Ty obdrží po zaplacení daní a obdržení transferů pouze YD, který rozdělí na úspory a spotřebu. 
Zvýšená spotřeba ale opět znamená pokles zásob atd. Navíc ve 4sektoru je část nově vytvořeného produktu věnována 
na dovoz zboží a služeb ze zahraničí, čili domácí produkce nemůže vzrůst o tolik, o kolik by vzrostla bez možnosti 
dovozu. Proto je multiplikátor ve 4sektoru menší než u 3sektoru.