1

c) složený

d) přechodnicový

Způsob záznamu směrového řešení – tečnový polygon

Pro záznam a popis směrového řešení je nutné zapsat (definovat) libovolným způsobem jednoznačně jednotlivé prvky. Pro přímku jsou to například dva body nebo jeden bod a směr. Kružnice může být určena třeba středem a poloměrem, třemi body, dvěma body a poloměrem včetně orientace oblouku. Klotoidická přechodnice (jak bude patrné v dalších přednáškách) je jednoznačně určena dvěma údaji a mohou to být dvě libovolné proměnné ze základní rovnice klotoidy, nebo koncový poloměr a vzájemná poloha propojované kružnice a tečny či požadované vytyčovací hodnoty. Poloha bodů může být popsána libovolně, třeba souřadnicemi ve zvolené soustavě. Preferuje se a běžně se používá pro popis a výpočet směrový (tečnový) polygon. Důvody jsou tyto:

historické – pro ruční výpočet je tento způsob nejvhodnější

vytyčování – tečnový polygon je přirozeným a logickým základem pro vytyčování hlavních bodů řešení a podrobných bodů

názornost – umožňuje jednoznačný a názorný popis použitých prvků směrového řešení; jednotlivé prvky mohou být počítány a vytyčovány samostatně

snadný a přehledný výpočet, možnost počítat jednotlivé oblouky nebo jednotlivé prvky směrového řešení samostatně

Tečnový (směrový) polygon je lomená čára popsaná délkou stran a úhly (vrcholový ≡ směrový úhel). Lze samozřejmě použít i popis vrcholů jejich souřadnicemi (např. pro strojový výpočet). Strany tečnového polygonu jsou totožné s přímkovými prvky směrového řešení. Pokud osa nemá mezi oblouky přímky (není to nutné, ve skutečnosti se preferuje tzv. inflexní řešení, kde navazují na sebe bezprostředně protisměrné oblouky), jsou strany směrového polygonu totožné s tečnami oblouků (protože požadujeme samozřejmě plynulé řešení, je to tečna společná pro navazující oblouky). Oblouky jsou definovány návrhovými hodnotami (např. poloměr kružnice a parametr přechodnice) a jejich poloha je určena tím, že se jedná o oblouk vložený do příslušného vrcholu tečnového polygonu.

U projekčního software je možné zadávat jednotlivé prvky přímo v grafickém editoru bez znalosti polohy, rozměrů a úhlů. To je možné jen pro hrubé přiblížení k požadovanému směrovému řešení. Běžný je požadavek na přesný průchod územím, které je geodeticky zaměřené a ve kterém jsou některé body pevně dány a jsou nutně předepsány. Některé software umožňují zadat prvky směrového řešení tzv. pevným bodem, kterým musí prvek projít. Způsobů zadávání existuje mnoho a jsou různé pro různé prostředky. Aby byl výpočet zvladatelný, je nutno aby úloha nebyla přeurčená nebo neurčitá. Zadávání pomocí směrového polygonu je základním způsobem, který je nutno zvládnout jako předpoklad pro používání všech dalších možných. Použití směrového polygonu je nejsnadnější z hlediska správného určení úlohy.