1

1) Vzorové nebo charakteristické příčné řezy, které slouží k detailnímu popisu použitého řešení. Kreslí se v hypotetickém ideálním řezu (vzorové – pro ilustraci řešení v přímé, v oblouku, v násypu, zářezu, u opěrné nebo zárubní zdi, u objektu, …) nebo v konkrétním charakteristickém profilu pro skutečný terén a skutečné parametry v konkrétním místě. Kreslí se ve velkém měřítku (většinou 1:50).

2) Pracovní příčné řezy, které slouží k detailnímu popisu řešení po délce komunikace. Dělají se v pravidelných vzdálenostech – typicky ve staničení v celých dvacítkách metrů. Podrobnost a četnost se volí podle složitosti a významu. Používají se pro návrh zemního tělesa, jeho vykreslení zpět do situace, návrh odvodnění a vykreslení do situace, výpočet kubatur zemních prací, pro detailní popis vytyčení (hlavně poloha hran vůči ose a výškové kóty v profilu). Toto platí nejen pro ruční zpracování, ale i pro projektování s pomocí specializovaného software, který se řídí přibližně stejnými postupy (například při vykreslování hran tělesa nebo při výpočtu kubatur.

Rovněž norma pro projektování (ČSN 73 6101) udává hodnoty návrhových prvků samostatně pro směrové řešení, pro výškové řešení, pro šířkové uspořádání. Protože i výkresová dokumentace je rozdělená do těchto tří složek, postupuje se relativně samostatně v každé části řešení, ale je nezbytné přitom dosáhnout vyváženost všech složek řešení (hlavně směrového a výškového). Přitom nelze tuto „vyváženost“ jednoznačně definovat a její posouzení je především věcí zkušenosti. Je absolutně nezbytné si uvědomit, že výkresy směrového a výškového řešení a šířkového uspořádání jsou výkresem jedné a totožné skutečnosti (pouze v jiném zobrazení) a proto na nich musí být zakresleny a zapsány stejné údaje. Přitom změna v kterékoliv složce řešení se projeví změnou v ostatních složkách. Nedodržení jednoznačného a totožného řešení ve všech výkresech činí projekt bezcenným nebo aspoň neodpustitelně chybným.

Osa

Prvky směrového řešení

Směrové řešení používá dva prvky:

1) přímky

2) oblouky

Pro oblouk se používají dva geometrické tvary:

1) kružnice

2) přechodnice

Přechodnice je obecně křivka, která mění svoji plynule křivost vhodným způsobem. Vhodným způsobem znamená při potřebném propojení přímky a kružnice od nulové křivosti (na styku s přímkou) do křivosti 1/R (na styku s kružnicí). Norma nepředepisuje konkrétní druh přechodnice, běžně a téměř výhradně se používá klotoida, která bude popsána později.

ČSN 73 6101 specifikuje používané kombinace pro směrový oblouk:

čl. 8.5 Pro směrovou změnu osy silniční komunikace se použije oblouk:

a) kružnicový s přechodnicemi

b) prostý kružnicový