Zpracované otázky - CHEMIJE

Dalšími v městských odpadních vodách se běžně vyskytujícími látkami jsou tenzidy, které mají svůj původ v průmyslových, ale i ve splaškových vodách, do nichž se dostávají s pracími prostředky. Tenzidy tvoří podstatnou složku pracích prostředků, zvaných detergenty (dříve saponáty). Detergent obsahuje vedle aktivních látek – tenzidů – ještě další látky, a to aktivační přísady (polyfosforečnany, deriváty škrobu a celulózy), plnidla (síran sodný), barviva, parfémy, bělící prostředky aj.

Obsahují-li průmyslové odpadní vody nadměrné koncentrace toxických látek, tyto musí být před vypuštěním do veřejné kanalizace odstraněny, což se snadněji daří u koncentrovanějších vod než u vod naředěných. Toxicita se posuzuje nejen z hlediska škodlivého působení na biologické procesy v ČOV, příp. v recipientu, ale i z hlediska možného účinku na pracovníky kanalizace (výpary), složení produkovaných čistírenských kalů a způsobů jejich zpracování aj.

K látkám, jejichž koncentrace musí být v odpadních vodách vypouštěných do veřejné kanalizace výrazně sníženy, patři např. kyanidy. Mezi látky, jejichž koncentrace jsou přísně limitovány, patři také těžké kovy. Jsou obsaženy především v odpadních vodách z povrchové úpravy kovů (Zn, Cu, Ni, Cr, Cd), kde jsou často obsaženy i kyanidy. Jinými zdroji těžkých kovů jsou kožedělný průmysl (Cr), opravny a nabíjecí stanice akumulátorů (Pb, Cd) atd. Velký obsah železa (až desítky g.l-1) bývá zjišťován v odpadních vodách z moříren, jejichž oplachové vody obsahují až stovky mg.l-1 Fe.

Do kanalizace nesmí být vypouštěny odpadní vody příliš kyselé nebo alkalické. Přípustné pH bývá 6,0 až 8,5. Rovněž nadměrný obsah jinak neškodných látek je nepřípustný, např. za přijatelnou koncentraci NaCl a Na2SO4 pro biologické čištění se považuje 10 až 15 g.l-1 těchto sloučenin, nehledě na jejich korozívní účinek vůči stokové síti.

51. Koncepce čištění městských odpadních vod

Čistírny městských odpadních vod lze rozdělit na mechanicko-biologické a biologické. Mechanickou část tvoří usazovací nádrž(e), v níž je odpadní voda zbavena usaditelných látek. Za určitých podmínek to může být výhodné, poněvadž organické znečištění odpadní vody je takto sníženo s poměrně malou energetickou náročností. Samostatné mechanické ČOV se v současné bodě nebudují, poněvadž nevyhoví požadavkům na minimální účinnost. V biologických ČOV jsou suspendované látky odstraněny spolu s rozpustnými rozložitelnými organickými látkami v biologickém stupni.

Průtokové množství odpadních vod je proměnlivé i v bezdeštném období. Za velkých dešťů může být průtok odpadních vod, třeba i po krátkou dobu, několikanásobně zvýšen. Dimenzovat všechny objekty ČOV na tento maximální průtok by bylo neekonomické. Biologický stupeň je zpravidla dimenzován na bezdeštné maximum. Problém dešťových průtoků se řeší budováním dešťových zdrží, které mohou být situovány již na stokové síti, lépe však na ČOV, neboť prvně uvedené řešení je z hlediska organizace jejich provozu nevýhodné. Na ČOV se budují dešťové zdrže za hrubým předčištěním nebo alespoň za česlemi jako nádrže, do nichž přepadá část odpadní vody, převyšující hydraulickou kapacitu dalších objektů. Nádrž funguje jako retenční a voda v ní zachycená je po opadnutí přívalového množství přečerpána do ČOV. Pokračuje-li průtok i po naplnění, funguje tato jako průtočná usazovací nádrž. Proto musí být vybavena zařízením pro vyklízení kalu, který je po ukončení provozu odváděn do ČOV.