Zpracované otázky - CHEMIJE

Hrubé předčištění

Při čištění městských odpadních vod je třeba z nich odstranit především hrubé, makroskopické látky, jejichž přítomnost by mohla vést v dalších stupních čištění k mechanickým závadám a zanášení objektů a zařízení ČOV. Jedná se o vznášené částice, o částice sunuté po dně stoky (v podstatě písek) a látky plovoucí. Hrubé předčištění je součástí všech ČOV bez ohledu na jejich další technologické vybavení.

Pro zachycení vznášených částic slouží česle, charakterizované především šíří průlin a způsobem stírání shrabků. Na větších ČOV bývají budovány česle s většími průlinami (5 až 10 cm), zvané ochranné a jemné s průlinami obvykle 5 až 10 mm. Stírání bývá někdy ruční, u jemných česlí s výjimkou malých zařízení prakticky výlučně strojové. Shrabky jsou materiálem silně vodnatým, s vysokým podílem organických látek, esteticky a hygienicky závadným. Pro jeho likvidaci je vhodné spalování v zařízeních vybavených zneškodněním odváděných plynů. Jinou možností je skládkování. Pro snížení obsahu vody i celkové hmotnosti bývají shrabky lisovány.

Pro zachycení písku slouží lapače písku, které jsou někdy uspořádány i pro zachycení plovoucích látek (tukových), což je výhodné především u ČOV bez usazovacích nádrží. Křemičitý písek má hustotu 2,65 g.cm-3 a lapače písku jsou navrhovány na principu gravitačního odlučování tak, aby zachytily částice o této hustotě větší než 0,1 až 0,2 mm. Podle průtoku se rozlišují lapače s horizontálním průtokem a rychlostí proudění cca 0,3 m.s-1 nebo s vertikálním průtokem. Doba zdržení by neměla na obou klesnout pod 30 minut. Na větších ČOV jsou navrhovány vírové lapače, u nichž je využito rotačního pohybu vody vtékající tangenciálně do kruhové nádrže s kónusovým dnem. Písek se při vířivém pohybu shromažďuje na dně ve středu lapače, kde je umístěna jímka. Časté, zvláště na větších ČOV, jsou lapače provzdušňované s horizontálním směrem průtoku vody. Vzdušněním se v nich vytváří v příčném profilu rotace kapaliny, což přispívá k lepšímu oddělení částic organického původu. Doba zdržení vody bývá pro maximální průtok 5 až 6 minut a podélná složka rychlosti proudění vody je 0,1 m.s-1. U těchto lapačů se vhodným zabudováním norné stěny vytváří podmínky pro zachycení plovoucích látek z hladiny. Těžení písku se provádí většinou pomocí mamutových čerpadel a z hydro-směsi se separuje písek v kontejnerech nebo jímkách. Lapače písku musí být konstruovány tak, aby nedocházelo k vyplavování písku při maximálních průtocích. Naopak při malých průtocích může docházet k nežádoucímu usazování částic organického původu s menší hustotou. Proto se někdy budují pračky písku, jimiž jsou tyto organické látky z písku vyplavovány. Množství písku, jehož zdrojem je v převážné míře posyp vozovek, je v průběhu roku značně proměnlivé. Písek zachycený v lapačích písku se ukládá na skládkách. Plovoucí látky jsou vesměs organické látky s vysokým podílem látek tukových. Pro jejich zneškodnění je nejvhodnější spalování.