Zpracované otázky - CHEMIJE

Výhodou stabilizačních nádrží a čistíren je jednoduchý provoz, nízké provozní náklady a možnost čištění i velice naředěných odpadních vod. Nevýhodou jsou velké nároky na plochu, což prakticky vylučuje jejich použití tam, kde jejich výstavba vyžaduje zábor zemědělské půdy. Používají se hlavně pro čištění odpadních vod z malých zdrojů. Stabilizační nádrže se mohou uplatnit pro dočišťování biologicky čištěné odpadní vody podle místních podmínek i u větších zdrojů.

Stabilizační nádrže

Stabilizační nádrže jsou zemní nádrže, v nichž probíhá biologické čištění odpadní vody analogickým způsobem jako při samočisticích procesech v přirozených nebo umělých vodních nádržích. Nomenklatura není zcela ustálená – někdy bývají nazývány také ne zcela vhodně biologické rybníky.

Podle funkce lze rozdělit stabilizační nádrže takto:

a) pro biologické čištění odpadních vod,

b) pro dočišťování odpadních vod po předchozím biologickém čištění.

Biologické procesy se dělí na aerobní a anaerobní, podle toho, zda probíhají v přítomnosti molekulárního kyslíku, nebo v jeho nepřítomnosti. Takto lze dělit i stabilizační nádrže. Vedle aerobních a anaerobních stabilizačních nádrží se ještě rozlišují nádrže fakultativní, v nichž po určitou dobu probíhají procesy anaerobní a následně procesy aerobní (diskontinuální provoz) nebo oba děje probíhají současně v různých částech nádrže, na dně v sedimentech procesy anaerobní a v horních, prokysličených vrstvách nádrže procesy aerobní.

Anaerobní stabilizační nádrže se používaly pro čištění koncentrovanějších odpadních vod, zvláště průmyslových (cukrovary, mlékárny). Tvořily první stupeň systému čištění těchto odpadních vod, a poněvadž kvalita vody po čištění anaerobním procesem není vyhovující, byly za nimi zařazeny aerobní stabilizační nádrže. Oba procesy mohou proběhnout i v jedné fakultativní nádrži s diskontinuálním provozem, což bylo používáno při sezónním čištění odpadní vody (z cukrovarů). V současné době se tento způsob čištění odpadních vod již nenavrhuje.

Pro čištění splaškových odpadních vod lze aerobní stabilizační nádrže užít jen výjimečně u malých zdrojů, po vyčištění na hrubém předčištění a mechanickém čištění (vhodně ve štěrbinové nádrži). V úvahu přichází spíše jejich využití pro dočištění biologicky čištěné odpadní vody. K tomuto účelu lze využít i nádrže protékané povrchovou vodou za předpokladu, že buď voda v této nádrži vyhoví legislativním požadavkům na kvalitu povrchové vody nebo bude nádrž považována za čistírenské zařízení. Značnou nevýhodou stabilizačních nádrží je jejich eutrofizace, kterou je produkováno druhotné organické znečištění syntézou biomasy řas a sinic .