Zpracované otázky - CHEMIJE

Pro aerobní stabilizační nádrže je důležitý dostatečný přívod kyslíku, což se děje:

1. difúzí z atmosféry povrchem hladiny

2. produkcí fotolitotrofních organizmů (řas)

3. s přiváděnou odpadní vodou (u protékaných nádrží i s přiváděnou povrchovou vodou)

4. přídavnou aerací

Produkce kyslíku řasami závisí na proslunění a množství řas. V našich klimatických podmínkách činí 3 až 20 g/m2.d, v zimním období je však zanedbatelná. Množství kyslíku přivedené s odpadní vodou je v celkové bilanci bezvýznamné. Přívod s povrchovou vodou závisí na jejím množství a nasycení kyslíkem. Přídavné aerační zařízení, realizované obvykle mechanickým aerátorem na plovácích, případně ejektorem, umožňuje vyšší zatěžování stabilizační nádrže. Často bývá v provozu jen v zimním období, kdy také zamezuje úplnému zamrznutí hladiny.

Pro zabránění zkratovým proudům je výhodné rozdělení nádrže do dvou nebo více postupně protékaných sekcí, což lze zajistit buď pevnými hrázemi, nebo jednoduchými, případně i nevodotěsnými překážkami na plovácích.

Kořenové čistírny

Kořenové čistírny do značné míry simulují čištění v horninovém prostředí, které je však v tomto případě připraveno uměle několikametrovou vrstvou písku na nepropustném podloží. Vrstvou písku proudí mechanicky předčištěná odpadní voda horizontálním směrem a v úseku několika desítek metrů za dobu několika dnů je vyčištěna na zbytkové koncentrace organického znečištění (BSK5) srovnatelné s odtoky aerobních biologických ČOV, přestože poměry v loži jsou spíše anaerobní. Na odstranění organického znečištění se zřejmě projevuje i vliv adsorpce na náplni. Eliminování amoniaku je však neúplné, neboť nitrifikační procesy v podzemním prostředí neprobíhají. Výška hladiny vody v pískovém loži je regulovatelná stavidlovým odtokovým objektem a v zimním období musí být nastavena do nezamrzávající hloubky. Pro zvýšené odstranění živin se povrch lože osazuje rostlinami (rákosem), které je odebírají z vodného prostředí kořenovým systémem živiny (N, P), ovšem jen ve vegetačním období. Kořenové ČOV jsou vhodné jen pro malé zdroje znečištění.

63. Biologické odstraňování dusíku – princip, nositelé procesu, podmínky

Denitrifikační proces

Při biologickém čištění odpadních vod dochází za vhodných podmínek k nitrifikaci amoniakálního dusíku, to je k jeho mikrobiální oxidaci na dusičnany. Za anoxických podmínek, tedy v prostředí bez molekulárního kyslíku, dochází k biochemické redukci dusičnanů a dusitanů na dusík (N2) nebo na oxid dusný (N2O), což se nazývá denitrifikace. Tento mikrobiální proces je výsledkem metabolické činnosti chemoorganotrofních fakultativně anaerobních bakterií, které při rozkladu organických látek využívají jako akceptor elektronů molekulární kyslík, ale v jeho nepřítomnosti jsou schopny využít náhradní akceptory elektronů, a to dusitany a dusičnany, které redukují, jak uvedeno výše, na N2 a N2O. Proces je dvoustupňový. V prvém stupni jsou redukovány dusičnany na dusitany a ve druhém jsou tyto dále redukovány na dusík resp. oxid dusný.