Zpracované otázky - CHEMIJE

Koncentrace kyslíku v denitrifikačním reaktoru by neměla překračovat 0,1 0,2 mg.l-1. Z toho důvodu je snahou maximální omezení přívodu kyslíku do anoxického reaktoru. Recirkulovaná směs by měla být čerpána z oxické části, v níž je koncentrace O2 snížena na minimum, nezbytné pro nitrifikaci. Rozhodně by neměla být k čerpání směsi použita šneková čerpadla. Navrhováno bývá také zařazení dalšího reaktoru do proudu recirkulované směsi, v němž je kyslík vyčerpán respirací kalu. Je však třeba počítat s tím, že koncentrace rozpuštěného substrátu je nízká a endogenní respirace je pomalá. Určité množství kyslíku se nutně dostává do anoxického reaktoru mícháním jeho obsahu. Proto by nemělo být míchání zbytečně intenzivní, ale pouze takové, aby zajistilo udržení aktivovaného kalu ve vznosu. V této souvislosti je třeba upozornit na to, že naopak opomenutí vybavení anoxické nádrže míchacím zařízením nedává předpoklady pro zajištění denitrifikačního procesu, který vyžaduje kontakt čištěné vody s aktivovaným kalem.

Při návrhu aktivace pro čištění městských odpadních vod se doporučuje, aby z celkového objemu aktivačních reaktorů činil objem anoxického reaktoru cca 30 %, a se stejným podílem se počítá u oběhových aktivací pro anoxickou zónu. Je-li požadována vysoká účinnost denitrifikace, nebo při nedostatečném poměru BSK5 : N, doporučuje se denitrifikační objem zvýšit, nejvýše však na 50 %. Vhodné je flexibilní řešení, umožňující zvětšovat nebo zmenšovat denitrifikační prostor na úkor prostoru oxického podle stávajících podmínek. Proto se doporučuje vybavit alespoň část denitrifikačního prostoru aeračními elementy, resistentními vůči ucpávaní. Tento prostor může být využit při nízkých tepIotách pro nitrifikaci a naopak, je-li denitrifikace nedostatečná a nitrifikačního prostoru je nadbytek, je možno periodicky provzdušnění přerušovat.

Výše uvedené výhody předřazeného anoxického reaktoru se uplatňují v oběhové aktivaci, v níž se oxické a anoxické podmínky střídají během každého oběhu aktivační směsi, tedy v průběhu asi 30 až 60 minut (simultánní denitrifikace). U těchto nádrží je teoretická doba zdržení odpadní vody několikanásobně větší než doba jednoho oběhu, takže tato projde při čištění několikrát oxickou a anoxickou zónou, což je výhodné, neboť při jednom oběhu proběhnou nitrifikační a denitrifikační procesy jen částečně a nedochází k velkým změnám acido-bazických poměrů. Z energetického i provozního hlediska je vhodné oddělit zajištění oběhu aktivační směsi v reaktoru (např. vrtulovými míchadly) a její aerace (mechanická nebo pneumatická). Při tomto uspořádání je možné periodickým vypínáním aerace prodloužit dobu pro anoxickou respiraci.

65. Biologické odstraňování fosforu – princip, realizace