Zpracované otázky - CHEMIJE

O kondenzovaných fosforečnanech je známo, že se ionty Fe3+ a Al3+ nesrážejí, ale tvoří komplexní sloučeniny. Přesto bylo popsáno, že sloučeniny s menším počtem kondenzovaných molekul kyseliny fosforečné lze chemickým srážením do značné míry z roztoku odstranit, zvláště při dostatečné dávce koagulantu a také v závislosti na pH. U cyklotrifosforečnanů a polyfosforečnanů však takové účinky nelze očekávat.

Železnaté soli se při srážení ortofosforečnanů chovají poněkud odlišně. Srážení železnatých iontů probíhá až poměrně vysokém pH. V přítomnosti vzdušného kyslíku však dochází současně k oxidaci FeII na FeIII a k jeho vysrážení ve formě Tento proces probíhá i v neutrálním prostředí, ale je tím rychlejší, čím vyšší je hodnota pH. V přítomnosti fosforečnanů jsou tyto současně sráženy, příp. adsorbovány na sraženinu hydroxidu.

Fosforečnany jsou sráženy také vápenatými ionty, při čemž se tvoří málo rozpustný 3Ca3(PO4)2.Ca(OH)2. Rozpustnost této sloučeniny se průběžně snižuje s růstem hodnoty pH, na rozdíl od fosforečnanů železitého a hlinitého však bez opětovného nárůstu od určitého pH výše. Zbytkové koncentrace rozpuštěných fosforečnanů řádově v mg.l-1 P jsou v tomto případě dosaženy při pH 8 až 9 (Iow lime process). Ke srážení se používá Ca(OH)2 jehož určitý podíl je zejména v rozsahu pH 9 až 10 spotřebován na vysrážení hydrogenuhličitanů na CaCO3, což konkuruje vysrážení fosforečnanů. Práce v této oblasti pH je nevhodná, neboť malé snížení zbytkové koncentrace P není adekvátní použitým chemikáliím a produkci kalu. Teprve nad hodnotou pH 10,0 (high lime proces) lze počítat s dalším výraznějším snížením zbytkové koncentrace fosforečnanů.

67. Srovnání aerobních a anaerobních procesů

Mikrobiální rozklad organických látek probíhá v aerobním i anaerobním prostředí, ovšem s odlišnou mikroflórou a s rozdílným průběhem i konečnými produkty rozkladu. Z toho také vyplývá odlišná bilance přeměn sloučenin uhlíku i bilance energetická.

Výhody anaerobního procesu v porovnání s aerobním procesem

• Nízká spotřeba energie (není vynakládána na aeraci, naopak produkuje se energeticky cenný bioplyn)

• Nižší produkce biomasy (cca 10 krát), není nutná stabilizace kalu

• Nízké požadavky na živiny (oproti aerobnímu procesu nižší ve stejném poměru jako je produkce biomasy)

• Možnost udržení vysoké koncentrace biomasy v reaktoru (není limitována rychlostí přestupu kyslíku.

Nevýhody anaerobního procesu v porovnání s aerobním procesem

• Menší reakční rychlost (z toho vyplývá potřeba většího objemu reaktoru)

• Vyšší zbytková koncentrace organických látek v odtoku (většinou je nutné dočištění odpadní vody v aerobním stupni)

• Citlivost metanogenních bakterií vůči vnějším podmínkám (vliv teploty na rychlost procesu aj.)

• Dlouhá doba zapracování procesu (vyplývá z nižší růstové rychlosti anaerobů)