Zpracované otázky - CHEMIJE

Fenoly bývaly indikátorem přítomnosti splaškových odpadních vod, v současné době je však jejich indikátorová hodnota bezvýznamná, neboť přírodní vody jsou značně znečištěny těmito látkami z jiných zdrojů jako např. odpadní vody z tepelného zpracování uhlí. Jako indikátor splaškových vod lze použít barvivo urochrom, vylučované močí a nacházející se ve splaškové vodě v koncentraci cca 40 μg/l.

70. Stabilizace čistírenských kalů – účel, přehled metod

Surový kal obsahuje velké množství bakterií, mj. i patogenních, viry, často i patogenní červy a jejich vajíčka (např. škrkavky) a je tedy materiálem hygienicky vysoce závadným. Část jeho organické hmoty podléhá rychlému rozkladu za tvorby zapáchajících produktů. Proto se požaduje, aby byl čistírenský kal před jeho odvedením mimo ČOV stabilizován.

Stabilizací kalu dosáhneme zlepšení

• hygienických vlastností

• senzorických vlastností (odstranění odpudivého zápachu)

U biologických způsobů stabilizace se dále dosáhne zlepšení

• fyzikálních vlastností (homogenizace vlivem rozkladu hrubých součástí, lepší zahustitelnost kalu)

• snížení jeho hmotnosti sušiny úbytkem organické hmoty

• při anaerobní stabilizaci lze získat energeticky hodnotný bioplyn

Stabilizace kalu se provádí několika postupy, a to biologicky (anaerobní nebo aerobní fermentací), termicky nebo chemicky.

Aerobní stabilizace kalu

Ke stabilizaci biologického kalu dochází v průběhu aerobního biologického čištění. Aktivovaný kal je považován za stabilizovaný, pokud je jeho stáří větší než 20 dnů. Biologická část malých ČOV je navrhována tak, aby uvedený požadavek splnila. Tyto ČOV nebývají vybaveny usazovací nádrží, a proto v nich není produkován primární kal. Pokud přebytečný aktivovaný kal (u větších ČOV) požadovanému stáří nevyhoví, lze provést jeho stabilizaci v samostatné nádrži, v níž je kal provzdušňován. Objem nádrže může být výrazně menší než objem aktivační nádrže, neboť je zpracováván zahuštěný kal.

Při aerobní stabilizaci dochází k rozkladu zásobních organických látek mikroorganizmů autooxidačním procesem tak zvaného endogenního metabolizmu a současně je v aerobních podmínkách rozkládána organická hmota adsorbovaného exogenního substrátu, která nebyla rozložena v procesu čištění. Při stabilizaci kalu dochází tedy úbytku organických látek, který však není tak velký jako anaerobní stabilizaci.

Semikontinuální proces je realizován v otevřených nádržích. Aerace je buď pneumatická nebo mechanická povrchovými aerátory, které jsou méně vhodné, poněvadž při jejich použití dochází k tepelným ztrátám a také jsou rozbíjeny vločky, takže kal je pak obtížně odvodnitelný. Doba zdržení kalu se volí tak, aby byla dodrženo kritérium stáří kalu včetně doby jeho zdržení v aktivaci. Zpravidla to bývá 12 až 18 dnů. Pro stabilizaci směsného surového kalu je navrhována doba zdržení 15 až 20 dnů, tento způsob stabilizace se však pro uvedené medium obvykle nepoužívá.