Geodetická příručka - část I

5.1.3.1  Chyby systematické 

K chybám systematickým při měření délek patří: 

chyba z nesprávné délky pásma,chyba ze změny délky pásma vlivem teploty, chy-
ba 

z průhybu pásma,chyba z protažení pásma,chyba z nevodorovné polohy pás-

ma,chyba z vybočení pásma ze směru,chyba z určení sklonu nebo převýšení pás-
ma. 

Geodetická příručka  I 

5.1.3.2  Chyby náhodné 

Mezi tyto chyby se obvykle řadí: 

chyba  z  provážení  konce pásma,chyba  z  vyznačení  kladu  pásma,chyba  z  přiřazo-
vání pásma,chyba ze čtení. 

5.2 

Měření délek světelným dálkoměrem 

5.2.1 

Princip metody 

Elektronický dálkoměr měří délky pomocí světelných, rádiových nebo ultrazvuko-
vých vln. Princip měření vychází ze známé rychlosti v šíření vln podél její dráhy a 
času 

τ (tranzitní čas), který potřebuje vlna k proběhnutí měřené vzdálenosti tam a 

zpět (po odrazu), neboť je: 

  s = (v *  

τ) / 2 + k

a 

kde  ka  je adiční konstanta 

Výchozí vztah předpokládá znalost v, která je dána vztahem  v = c /N  kde kon-
stanta  c  =  299  792  458  ms

-1 je rychlost šíření elektromagnetického vlnění ve va-

kuu, N je index lomu vzduchu v době měření. 

K měření délek v geodézii se nejvíce používá  světelný dálkoměr, který využívá k 
měření délek světelných vln. Měření probíhá automaticky (po zacílení na odrazný 
hranol)  a  doba  měření  délky  je  velmi  krátká  <  3  s.    Světelné  dálkoměry  jsou 
v geodézii  rozhodující  skupinou  přístrojů  k měření  délek  v rozsahu  od  několika 
metrů do několika desítek kilometrů. V praxi se používají buď světelné dálkoměry 
s přímým měřením časového intervalu