Geodezie (4) - Moderní přístroje a technologie v geodezii, Fotogrammetrie a dálkový průzkum země

∆ r

´ má být u 

fotogrammetrických objektivů minimální, aby se blížilo co nejvíce středovému promítání 
fotografovaného předmětu do roviny snímku. Vzniká tak optické zobrazení. 
Fotogrammetrické snímky se liší od běžných fotografických snímků i rámovými značkami 
různých tvarů podle výrobce komory, které jsou vyznačeny na středech protilehlých okrajů 
snímků, slouží k definování snímkových souřadnic. 
            Prvky vnitřní orientace nám umožní zkonstruovat trs paprsků, kterým byl předmět 
v prostoru promítnut do roviny snímku. Jsou tři :  
 

▪ konstanta komory f (ohnisková 

vzdálenost), 

▪   poloha hlavního snímkového bodu 

H´ na snímku (dx´, dz´ v  pozemní 
fotogrammetrii, dx´, dy´ v  letecké 
fotogrammetrii) vzhledem k středu 
snímku M´, viz obr. 13.1). Střed 
snímku M´ vznikne jako průsečík 
protilehlých rámových značek 
snímku. 

▪   znalost průběhu radiálního zkreslení 

(distorze) 

∆ r´. 

                                    Obr. 13.1 
 
 
            Tyto  prvky  udávají  polohu  středu promítání (středu výstupní pupily objektivu 
fotogrammetrické komory). Každá fotogrammetrická komora musí mít přesně známy všechny 
tři prvky vnitřní orientace. 
            Prvky vnější orientace určují polohu středu vstupní pupily objektivu měřické komory 
v souřadnicovém systému a orientaci záběru v prostoru. Tvoří je šest hodnot :  

a) tři souřadnice Y0, X0, Z0 vstupní pupily v daném geodetickém souřadnicovém systému 

(viz obr. 13.2). 

144

Obr. 13.2 

b) tři úhly rotace (úhly 

χ ,α, ν)  

1)  pootočení snímku ve vlastní rovině (úhel 

χ), v  pozemní i letecké 

fotogrammetrii je určeno úhlem, který svírá spojnice rámových značek 
s vertikální rovinou proloženou osou záběru (viz obr. 13.3). 

Obr. 13.3 

2)  směr osy záběru (úhel 

α) je dán horizontálním průmětem osy záběru do 

roviny (X,  Y) daného souřadnicového systému (viz obr. 13.4). V pozemní 
fotogrammetrii jej určujeme jako úhel, který svírá průmět osy záběru s kolmicí 
k  fotogrammetrické základně a nazýváme jej úhlem stočení 

ϕ.  

145

Obr. 13.4 

3)  sklon osy záběru (úhel