Geodezie (4) - Moderní přístroje a technologie v geodezii, Fotogrammetrie a dálkový průzkum země

Vyhodnocení měřických snímků  může probíhat buď grafickou metodou (pomocí 

projektivních sítí), opticko-grafickou metodou jednoduchou fotogrammetrickou pomůckou – 
obkreslovačem  nebo se pracuje metodou opticko-mechanickou s přístrojem, který nejvíce 
připomíná fotografický zvětšovací přístroj a nazývá se překreslovač. V dnešní době se 
jednosnímková fotogrammetrie řeší na počítači kolineární transformací rastrového obrazu. 

Pořizujeme-li fotoplán rovinného území, stačí k 

vyhotovení fotoplánu použít 

jednoduchého překreslení. V kopcovitých terénech je třeba užít tzv. diferenciálního 
překreslení (po jednotlivých vrstvách). 
 
 
13.5    Vícesnímková fotogrammetrie 
 

Do vícesnímkové fotogrammetrie patří  průseková fotogrammetrie. Jedná se o 

metodu pozemní fotogrammetrie, která se dnes ve své původní podobě již prakticky 
nepoužívá. Jde v principu o grafické nebo početní protínání vpřed pomocí snímků, které musí 
být pořízeny z dostatečně dlouhé základny. Úhly průseků odpovídajících si paprsků musí být 
dostatečně velké. Délka základny  se volí o velikosti asi 1/3 střední vzdálenosti mapovaného 
území od fototeodolitu. Osy záběru se volí vodorovné a orientují se tak, aby se protínaly asi 
uprostřed zaměřovaného území (viz obr. 13.7).   

                                                                    Obr. 13.7 
            Body  A a B na obrázku představují stanovisko fotografování, průsečík os záběru, 
který musí být znám v geodetických souřadnicích, je označen  S. Délka základny je b, 
konstanta komory f, symboly 

σ

´ a σ´´ jsou označeny stopy levého a pravého snímku. Dnešní 

průseková fotogrammetrie se řeší početně na počítači. 
 

Běžně je v  

pozemní a také i v letecké fotogrammetrii využíváno 

stereofotogrammetrie, při které se využívá vlastnosti lidských očí vnímat skutečnosti 
plasticky (třírozměrně). Ve své podstatě je to opět protínání vpřed z  fotogrammetrické 

149

základny. Tato základna může být podstatně kratší než u průsekové fotogrammetrie (měla by 
mít pro f = 200 mm velikost zhruba 1/10 střední vzdálenosti fotografování). Osy záběru musí 
být na rozdíl od průsekové fotogrammetrie vzájemně rovnoběžné (zpravidla kolmé k 
 fotogrammetrické  základně). Také výškový rozdíl horizontů snímků (nadmořské výšky 
měřických komor) musí být poměrně malý. Na obr. 13.8 je patrno, jak lze získat modelové 
souřadnice x, y, z  ze základních fotogrammetrických rovnic, symbolika je stejná jako u obr. 
13.7. Symbolem p označujeme horizontální paralaxu. Čárkovaně jsou označeny snímkové 
souřadnice. Modelový souřadný systém má počátek v levém stanovisku, osa y je vložena do 
osy záběru levého snímku.