Geodezie (5) - Kartografie, Katastr nemovitostí

14.4   Základní pojmy z oboru kartografie 
 
 Měřítko mapy 

Měřítka dělíme na měřítka malá, střední a velká. Čím je měřítkové číslo menší, tím je 

měřítko větší. V měřítku 1 : 1 000 je měřítkovým číslem číslo 1 000. 

Velká měřítka jsou 1 : 200, 1 : 500, 1 : 1 000 až do měřítka 1 : 5 000 včetně, ale jsou to 

také měřítka 1 : 2 880, 1 : 1 440, 1 : 720, 1 : 2 500, 1 : 1 250, 1 : 650. 

Střední měřítka používají kartografové například při tvorbě  plánů měst (1 : 10 000 až   

1 : 20 000), turistických map (1 : 50 000) nebo u automap a autoatlasů  (1  :  100  000  až              
1 : 200 000). Základní mapy České republiky jsou státním mapovým dílem středního měřítka, 
neboť obsahují mapové listy v měřítkové řadě od 1 : 10 000 do měřítka 1 : 200 000.    

Malá měřítka jsou menší než je měřítko 1 : 200 000. Kartografové je používají pro 

zobrazení území větších regionů, států, kontinentů a Země nebo nebeských těles. S mapami 
malých měřítek se setkáváme například ve školních atlasech. V těchto měřítkách jsou 
vyhotovovány téměř všechny školní nástěnné nebo jiné přehledné mapy.  

162

Pozn. Toto rozdělení map podle měřítek na velká, střední a malá je rozdělení, které 

stanovili čeští kartografové. Někteří čeští geografové považují však ještě měřítko 1 : 500 000 
za měřítko střední. 

 V jiných státech, zejména státech s velkou rozlohou nebo na jiných kontinentech 

kartografové mapy středních a malých měřítek rozdělují jinak.  
 
 
 
Kartografická generalizace           Výběr a cílevědomé zevšeobecnění objektů znázorněných na mapě úměrně jejich 
významu, charakteru území, měřítku a účelu mapy se označuje jako kartografická 
generalizace. 
         Existuje několik metod generalizace. K nejvýznamnější patří zobecnění tvaru objektů 
v mapě, které uplatníme například při zjednodušení zákresu členitého pobřeží, pří úpravě 
kresby zobrazující tok řeky s mnoha meandry nebo při zákresu  zahrádkářské kolonie s mnoha 
chatami. 
         Zobecnění  kvalitativní charakteristiky má za cíl zmenšení rozdílů. Uplatníme ji  
například při sloučení tří skupin lesních porostů (jehličnatý, listnatý a smíšený) v jediný lesní 
porost nebo při zjednodušení výškopisu, když z vrstevnic vykreslených na mapě v intervalu  
jednoho metru ponecháme jen každou pátou vrstevnici. 
         Velmi  významným  druhem  generalizace  je  výběr znázorněných objektů. Do mapy se 
zahrnují objekty důležité z hlediska účelu mapy, její tématiky, měřítka mapy a geografických 
zvláštností území. Pro výběr stanovíme podmínky. Příkladem mohou být pokyny pro 
kartografa: např. do mapy zakreslit jen řeky zobrazené na mapě čarou delší než 1 cm nebo 
sídla nad 1 000 obyvatel apod.  Podle takto stanovených pokynů dokáže kartograf provést 
generalizaci specializovaným grafickým programem, pokud bude mít polohopis, výškopis i 
popis mapy ve vektorové podobě. 
         Ani sebedokonalejší počítačový program nedokáže kartografa zastoupit. Z mapy může 
například špatně stanovenými pokyny zmizet významné sídlo jenom proto, že má o deset 
obyvatel méně než je stanovený limit. Proto při generalizaci má stále osoba zkušeného 
kartografa rozhodující nezaměnitelnou roli. 
         Úkoly,  které  kartograf  musí  řešit, nejlépe vyjadřuje ukázka generalizace polohopisu   
z měřítka 1 : 10 000 až do měřítka 1 : 1 000 000 a generalizace výškopisu z měřítka                
1 : 200 000 až do měřítka 1 : 1 000 000 (viz obr. 14.9).