Geodezie_-_tahak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Historické určování tvaru a rozměrů Země
„důkazy“ kulatosti Země – Aristoteles (348-322 př. n. l.)
Eratosthenés z Kyrény (3 st. př. n. l.) – úhlová metoda měření (39 650 km – 53 150 km)
měření Arabů r. 828 - 1º z. š. (111,722 – 113,330 km)
novodobá stupňová měření v Evropě – r. 1525 J. Fernel na pařížském poledníku (111,286 km)
metoda triangulace – W. Snellius (1591-1626):
„vzdálenost dvou bodů se neměří přímo, ale pomocí sítě myšlených trojúhelníků“
trigonometrické body – trigonometrická síť
r. 1669 další měření na pařížském poledníku – „zploštění Země v polárních oblastech“ (Newton – Cassiniové)
měření v Peru 1735-1743 (110,6 km), měření v Laponsku 1736-1737 (111,5 km)
r. 1792 – pařížský poledník protažený do Barcelony – délková jednotka metr (v Rakousku-Uhersku od roku 1876)
gravimetrická měření
Způsoby aproximace tvaru Země
Horizontální členitost – pevniny (Země 29,2 %, SP 39 %, JP 19 %) a oceány
Vertikální členitost – pevniny 875 m (Ču-mu-lang-ma 8848 m), oceány –3704 m (Mariánský příkop –11 034 m)
Neustálé změny povrchu – slapy, eroze atd.
Země jako geoid
Tíhová síla – výslednice gravitační a odstředivé síly
Tvar Země je určen hodnotou vnějšího tíhového potenciálu na povrchu naší planety (rozdělení hmot, úhlová rychlost rotace) – geoid
Geoid - těleso, omezené vzhledem k atmosféře střední klidnou hladinou oceánů a moří, probíhající myšleně i pod kontinenty. Geoid je ekvipotenciální plocha, přiléhající ke střední klidné hladině oceánů a moří. Plocha geoidu v každém bodě kolmá na směr tíhové síly.
Sféroid – Země tvořená homogenní tvárlivou hmotou - tvar pravidelného rotačního tělesa zploštělého na pólech
Země jako rotační elipsoid
Rotační elipsoid – těleso vzniklé rotací elipsy kolem vedlejší osy
Zemský elipsoid – umístění geoidu do elipsoidu (ztotožnění os a rovin rovníku)
Referenční elipsoid – rotační elipsoid, který se celý nebo jenom jeho část dobře přimyká ke geoidu: numerická výstřednost e2, zploštění i = (a-b)/a, hlavní poloosa a, vedlejší poloosa b
Hlavní referenční elipsoidy: Besselův elipsoid (1841) – Jednotná trigonometrická síť katastrální, Hayfordův elipsoid (1909) – doporučen jako mezinárodní, Krasovského elipsoid (1936) – souřadnicový systém 1952, S-42
Světové geodetické systémy (WGS) – z družicových pozorování, WGS 1984: a = 6 378 136,0 ± 1 m, b = 6 356 752,0, i = 1 : 298,257
Země jako trojosý elipsoid
Rovníkové zploštění iR, pólové zploštění iP
Země jako koule
Stanovení poloměru referenční koule:
průměr tří os rotačního elipsoidu: r = 1/3 (a + a + b) [6 371 118 m]
povrch referenční koule = povrch referenčního elipsoidu [6 371 116 m]
objem referenční koule = objem referenčního elipsoidu [6 371 110 m]