Geodezie_-_tahak

Polygonové pořady s dlouhými stranami předpokládají pro měření délek použití elektronických dálkoměrů.

Podle kvality výchozích a koncových bodů

• hlavní – vychází a končí na bodech ZPBP nebo na bodech PPBP přesnosti alespoň o třídu vyšší než jsou určované body

• vedlejší – vychází a končí na bodech minimálně stejné třídy jako jsou určované body

Z uvedeného rozdělení vyplývá, že nelze získat touto metodou vyšší přesnost nových bodů, než je přesnost bodů výchozích, jejichž kvalita je limitující.

Při volbě nových bodů zaměřovaných metodou polygonových pořadů je třeba dodržovat alespoň rámcově určitá kritéria, nazývaná geometrickými parametry polygonových pořadů:

• mezní délku strany (zpravidla 300m)

• mezní poměr délek stran pořadu (zpravidla 1:3)

• mezní poměr délek sousedních stran (zpravidla 1: 2)

• maximální vybočení pořadu (součet délek pořadu by neměl překročit 1,5 násobek délky s PK)

• maximální odklon strany od spojnice s PK (50 g – 60 g)

• maximální součet délek stran pořadu (u hlavních pořadů 2000 – 2500 m, u vedlejších pořadů 1200 – 1600 m)

• maximální počet vrcholů (17 – 25)

Obecně lze napsat, že čím máme vyšší nároky na přesnost nově určených bodů touto metodou, tím budou geometrické parametry přísnější a naopak. Podle toho též volíme přístroje a pomůcky pro zaměřování polygonových pořadů. Pro měření délek v současnosti volíme mezi elektronickým dálkoměrem nebo přímém měřením pásmem. Měření nitkovým dálkoměrem zpravidla nevyhovuje pro svojí nízkou přesnost. Vrcholové úhly měříme přesnými teodolity minimálně v jedné skupině. V současnosti je ideální použít geodetickou totální stanici.

V případě absence elektronického dálkoměru, a tam kde měření pásmem je obtížné či nemožné (např. přes rybník) je možné zvolit jinou metodu určení nových bodů, jako je např. protínání z úhlů.

Výpočet oboustranně připojeného a orientovaného polygonového pořadu. Výpočet vetknutého polygonového pořadu.

Polygonový pořad oboustranně připojený a orientovaný - Návody ke cvičením z geodézie, Ing. Jaroslav Culek, CSc. a kol., str. 183

Polygonový pořad vetknutý - Návody ke cvičením z geodézie, Ing. Jaroslav Culek, CSc. a kol., str. 187

Základy teorie chyb a vyrovnávacího počtu. Charakteristika chyb: hrubé, systematické, náhodné. Gaussův zákon o hromadění chyb.

Hrubá chyba - se obvykle definuje jako chyba, která nesplňuje míru přesnosti, požadovanou v daném případě pro výsledek měření. Mírou přesnosti je krajní odchylka (největší přípustná odchylka) určená pro příslušný druh práce. Podle toho může být rozdíl mezi dvěmi měřeními té stejné délky pro určitý druh práce hrubou chybou, pro jiný druh jen nevyhnutelnou chybou. Například rozdíly mezi dvěmi měřeními, považované při mapování ve velkých mírách za hrubé chyby, mohou být při mapování v menších mírách jen nevyhnutelné chyby. Příčinou omylů a hrubých chyb nemusí být vždy nepozornost. Většinou vyplývají z únavy měřiče a jeho pomocníků na konci denní práce. Omyly a hrubé chyby však nejsou nebezpečné. Bezpečně se zjistí ještě dalším měřením a vyloučí se z výsledků měření.