Vypracovane_otazky_geodezie

1,Tvar a rozměra Zemského tělesa. Referenční plochy

způsoby aproximace tvaru Země

Horizontální členitost – pevniny (Země 29,2 %, SP 39 %, JP 19 %) a oceány

Vertikální členitost – pevniny 875 m (Ču-mu-lang-ma 8848 m), oceány –3704 m (Mariánský příkop –11 034 m)Neustálé změny povrchu – slapy, eroze atd

Země jako geoid

Tíhová síla – výslednice gravitační a odstředivé síly

Tvar Země je určen hodnotou vnějšího tíhového potenciálu na povrchu naší planety (rozdělení hmot, úhlová rychlost rotace) – geoid

Geoid - těleso, omezené vzhledem k atmosféře střední klidnou hladinou oceánů a moří, probíhající myšleně i pod kontinenty. Geoid je ekvipotenciální plocha, přiléhající ke střední klidné hladině oceánů a moří. Plocha geoidu v každém bodě kolmá na směr tíhové síly.

Sféroid – Země tvořená homogenní tvárlivou hmotou - tvar pravidelného rotačního tělesa zploštělého na pólech Země jako rotační elipsoid

Rotační elipsoid – těleso vzniklé rotací elipsy kolem vedlejší osy

Zemský elipsoid – umístění geoidu do elipsoidu (ztotožnění os a rovin rovníku)

Referenční elipsoid – rotační elipsoid, který se celý nebo jenom jeho část dobře přimyká ke geoidu: numerická výstřednost e2, zploštění i = (a-b)/a, hlavní poloosa a, vedlejší poloosa b

Hlavní referenční elipsoidy: Besselův elipsoid (1841) – Jednotná trigonometrická síť katastrální, Hayfordův elipsoid (1909) – doporučen jako mezinárodní, Krasovského elipsoid (1936) – souřadnicový systém 1952, S-42

Světové geodetické systémy (WGS) – z družicových pozorování, WGS 1984: a = 6 378 136,0 ± 1 m, b = 6 356 752,0, i = 1 : 298,257

Země jako trojosý elipsoid

Rovníkové zploštění iR, pólové zploštění iP

Země jako koule

Stanovení poloměru referenční koule:

průměr tří os rotačního elipsoidu: r = 1/3 (a + a + b) [6 371 118 m]

povrch referenční koule = povrch referenčního elipsoidu [6 371 116 m]

objem referenční koule = objem referenčního elipsoidu [6 371 110 m]

2,Chyby, přehled chyb, zamezení vzniku chyb

Hrubá chyba - definuje jako chyba, která nesplňuje míru přesnosti, požadovanou v daném případě pro výsledek měření. Mírou přesnosti je krajní odchylka (největší přípustná odchylka) určená pro příslušný druh práce. Podle toho může být rozdíl mezi dvěmi měřeními té stejné délky pro určitý druh práce hrubou chybou, pro jiný druh jen nevyhnutelnou chybou. Například rozdíly mezi dvěmi měřeními, považované při mapování ve velkých mírách za hrubé chyby, mohou být při mapování v menších mírách jen nevyhnutelné chyby. Příčinou omylů a hrubých chyb nemusí být vždy nepozornost. Většinou vyplývají z únavy měřiče a jeho pomocníků na konci denní práce. Omyly a hrubé chyby však nejsou nebezpečné. Bezpečně se zjistí ještě dalším měřením a vyloučí se z výsledků měření.