Geologie tahák

VLASTNOSTI JILOVITÝCH ZEMIN

Jílovité zeminy jsou takové, u nichž převážná část zrn je menší než

0,005 mm. Kromě rozměru zrna se však výrazně uplatňuje mineralogické složení. Tím je dána podstatná vlastnost jílů - jíly při stejném zrnitostním složení a stejné vlhkosti se mohou chovat odlišně.

Smršťování zemin je zmenšování jejich objemu při snižování vlhkosti za normálních podmínek (teploty a tlaku) a je vysvětlováno existencí podtlaku v pórové vodě. Tento podtlak může vzniknout působením řady faktorů (např. vysycháním, sáním kořenů vegetace apod.). Zeminy, které jsou obecně trojfázový systém, jsou ve stavu, který je závislý na obsahu vody a tento stav můžeme např. stanovit pomocí Atterbergových mezí (WL, wp).

Zmenšování vlhkosti zemin je tedy provázeno zvyšováním stupně konzistence. Zároveň je však u jílů provázeno i smršťováním, které je charakterizováno změnou objemu a mezí smršťování.

Smršťování zemin je jednou z výrazných vlastností jílů. Její neznalost způsobuje řadu poruch na objektech, především v bytové výstavbě a zvláště na rodinných domcích.

Fyzikální a mechanické vlastnosti jílovitých zemin jsou výrazně závislé od vlhkosti. Nejsou tedy stálé, nýbrž proměnné a jejich proměnlivost lze orientačně posoudit z vodního režimu půdy, stanoveného na základě vodní bilance.

Úbytek vody v půdě nastává tedy primárně evaporací, transpirací, povrchovým a podzemním odtokem vody. Sekundárně pak zmenšením srážek a snížením dotace z jiných povrchových a podzemních zdrojů.

Vzrostlé stromy potřebují značné množství vody k regulaci teploty listů ve vegetačním období (od druhé poloviny dubna do konce října). V tomto období odebírají kořeny stromů z půdy podzemní vodu z plošné oblasti, hloubky a v množství odpovídající druhu stromu, místním podmínkám a dlouhodobým klimatizačním poměrům.

Všeobecně se uvádí, že vliv evaporace v našich podmínkách dosahuje zhruba do hloubky 1,5 až 2,0 m. Transpirace stromů způsobuje podstatně intenzivnější vysychání zeminy, zejména v klimaticky suchých obdobích, v nichž stromy zápasí o přežití a svými kořeny odsávají vodu z větších vzdálenosti a hloubek. V důsledku nerovnoměrných změn vlhkostí, dochází též k nerovnoměrnému smršťování jílů, které ve vodorovných směrech působí potrhání jílů s charakteristickými svislými plochami trhlin, ve svislém směru pak poklesy myšlených horizontálních rovin. Tyto poklesy jsou největší u stromu a se zvětšující se vzdáleností od stromů se zmenšují, až konečně vymizí.

Pokud se rozsah poklesové kotliny dále zvětšuje, dochází ke stavu, že se konstrukce v staticky nejslabším místě roztrhne průběžnou svislou trhlinou ve stěnách i stropech, která umožňuje naklánění celé utržené části objektu. Může vzniknout i více průběžných svislých trhlin. Vytváření šikmých trhlin se vznikem os otáčení je patrně i na betonových podlahách sklepů, které vykazují více rovnoběžných trhlin, vzniklých zlomením podlahy na vypuklé ploše poklesové kotliny. Poklesová kotlina způsobená vysycháním a smršťováním jílů vlivem transpirace stromů, může nabývat značného rozsahu. V důsledku toho jsou poškozovány stavební objekty i ve větších vzdálenostech od stromů. Podle Cutlera a Richardsona, např. třešeň a švestka, vysoká 8 m, má dosah poruch až 11 m.