M01 - Základy petrografie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- 24 (63) -
Sedimentární horniny
5
SEDIMENTÁRNÍ HORNINY
Jsou nejrozšířenějšími horninami na zemském povrchu. Setkáváme se s nimi
ve stavební praxi jako s nejčastějšími typy základové půdy pro jednoduché
stavby, založené na plošných základech, i pro liniové dopravní stavby.
Vzhledem k tomu, že petrografická klasifikace sedimentů není dosud ve světě
jednotná, uvádíme zde tradiční starší dělení na sedimenty klastické, chemické a
organogenní (poslední dva typy mají společné označení biochemické). Ke sku-
pině klastických sedimentů přiřazujeme i skupinu hornin vulkanoklastických a
reziduálních.
5.1
Vznik sedimentárních hornin
Vznik sedimentárních hornin lze rozdělit na několik fází:
• zvětrávání hornin (magmatických, metamorfovaných nebo starších se-
dimentárních)
• transport - přenos zvětralého materiálu různými transportními činiteli
(voda, vzduch, ledovec) v podobě klastických částic nebo formou roz-
toků
• sedimentace - usazování přeneseného materiálu v sedimentačních pro-
středích různého charakteru, může jít o hromadění klastických částic
nebo srážení minerálů z roztoku
• diageneze - zpevňování usazeného materiálu, a to buď kompakcí (stla-
čením) vlivem tíhy nadloží, nebo chemickou cestou tzv. cementací, při
níž dochází k vysrážení některého minerálu tvořícího v klastických se-
dimentech tmel. Diagenezí zpevněné sedimenty považujeme za horniny
skalní. Příkladem může být vznik pískovce z písku nebo slepence ze
štěrku.
5.2
Sedimentační prostředí
Podle prostředí, ve kterém sedimentace (usazování) probíhá můžeme rozlišit
sedimentaci na pevninách a sedimentaci v mořích.
Mořského původu je převážná část sedimentů. Usazování zde probíhá chemic-
kou i biochemickou cestou, ale i mechanickým tříděním klastických částic při-
nesených z pevniny.
Podle toho kde k sedimentaci dochází, mění se způsob sedimentace i charakter
sedimentu. Na pevninském šelfu (kontinentální pláni), která má velmi mírný
sklon a sahá do hloubky cca 200 m vznikají sedimenty štěrkovité, písčité a jí-
lovité a jejich zrnitost se postupně zjemňuje s hloubkou. Mohou zde vznikat i
organogenní útesové vápence (korálové bariéry) a v mělkých částech evapority
(sůl, sádrovec). Ve větší hloubce pod kontinentálním svahem vznikají jemná
bahna i chemické sedimenty. Na tvorbu sedimentů v moři má vliv teplota vody,
tlak vody, salinita i organizmy.