M01 - Základy petrografie

- 27 (63) - 

Geologie 

Na základě tohoto rozdělení se popisují i struktury psefitická, psamitická, 
aleuritická a pelitická. 

Obr. 8 Vrstevnatá struktura.

Pro stavebního inženýra je dobře si zapamatovat, že názvy skupin pocházejí z 
řečtiny:  psefos = hrubý, psamos = písek, alevros = mouka, pelos = bahno. 
Podle toho lze jednoduše dělit tyto sedimenty na štěrkovité, písčité, hlinité a 
jílovité. To v podstatě odpovídá i dělení podle norem pro zakládání na ploš-
ných základech: štěrk (gravel - G), písek (sand - S), hlína (mould - M) a jíl 
(clay - C).  

5.3.2  Charakter pojiva zpevněných klastických sedimentů 

Stupeň zpevnění původních zemin (štěrkovitých, písčitých a jílovitých) má 
velký vliv na fyzikální, mechanické i deformační a hydraulické vlastnosti hor-
nin. Způsob, jakým pojivo vyplňuje prostor mezi zrny, je rovněž důležitým 
strukturním hlediskem klastických sedimentů. Rozlišují se tyto základní typy 
pojiva:  

•  kontaktní - zrna jsou spojena jen na styku, v hornině je velké množství 

pórů a hornina je propustná pro vodu podle průlin mezi zrny  

•  povlakové - zrna jsou obalena po celém obvodu pojivem, ale mezi zrny 

jsou zachovány póry, označuje se též obalný tmel  

•  pórové - vyplňuje póry mezi dotýkajícími se zrny  
•  výplňové - vyplňuje póry mezi zrny, která již dříve byla stmelena star-

ším pojivem (např. dotykovým), jedná se proto o mladší generaci tme-
lu, která může přispět ke zpevnění horniny  

•  bazální - pojivo převažuje nad klastickými částicemi, které jsou v něm 

roztroušeny a vzájemně se nedotýkají  

•  korozní  -zrna jsou korodována tmelem a mají proto nepravidelný až 

zubovitě laločnatý povrch  

•  regenerační - vzniká orientovaným obrůstáním klastických zrn tmelem 

stejného složení, tím dochází k dokonalému spojení a ke zvýšení pev-
nosti horniny  

Pokud lze rozpoznat primární (klastické) nebo sekundární (chemogenní) pojivo, označuje se 
primární jako základní hmota (matrix) a sekundární jako tmel. 

- 28 (63) - 

Sedimentární horniny 

Z hlediska minerálního charakteru zpravidla jsou nejčastější pojiva železitá 
(limonit - rezavá barva, hematit - červenohnědá barva), pojivo křemité - barva 
šedobílá, karbonátové - barva béžová až bělavá, pojivo tvořené jílovými mine-
rály např. glaukonitové - barva šedozelená. Některá z těchto pojiv jsou typická 
pro určité geologické období. Tak např. hematitové pojivo je běžné v permu, 
křemité a glaukonitové v křídě, karbonátové ve flyši. Podle pestrosti pojiv je 
zřejmé, že s typem přítomného pojiva souvisí i celkové zbarvení sedimentu. 
Příklady pojiv jsou znázorněny na obr. 9.