M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

Každé zemětřesení se šíří z ohniska tzv. hypocentra, které se nachází v různé 
hloubce pod zemským povrchem. Podle statistiky se hypocentra nacházejí nej-
častěji v hloubce okolo 60 km. Průmět hypocentra na zemský povrch se ozna-
čuje jako epicentrum. V epicentru bývá intenzita zemětřesení nejvyšší.  

Z hypocentra se šíří zemětřesné vlny všemi směry. Podle způsobu vlnění je 
možné rozlišit vlny podélné, příčné a povrchové.  

•  Podélné vlny - P (longitudální) kmitají ve směru šíření otřesů a dosahu-
jí v pevných horninách rychlosti 4 až 6 km. s-1. Podobají se zvukovým vl-
nám a představují postupné střídání zón stlačování a roztahování.  
•  Příčné vlny - S (transverzální) kmitají kolmo na směr šíření otřesů a v 
pevných horninách dosahují rychlosti 2 až 3 km.s-1.  
•  Povrchové vlny jsou ještě pomalejší. Rozbíhají se z epicentra po po-
vrchu a při silných zemětřeseních mohou oběhnout i kolem Země. Mají 
charakter příčných vln a jejich vlnění se podobá vlnění mořské hladiny. 
Vznikají na rozhraní fyzikálně odlišných prostředí.  

Rychlost zemětřesných vln závisí na prostředí, kterým se šíří. V pevných hor-
ninách se šíří rychleji než v horninách měkkých. Amplitudy vln kolísají od mm 
do cm rozměrů.  

3.3.1  Intenzita zemětřesení 

Největší intenzita zemětřesení na povrchu je v epicentru, od kterého se postup-
ně snižuje. Místa se stejnou intenzitou zemětřesení se spojují čarami označova-
nými jako izoseisty. Průběh izoseist odpovídá geologické stavbě a vlastnostem 
hornin v dané oblasti. Velmi je modifikují např. zlomy. 

Existují dvě běžně používané stupnice pro měření zemětřesení: 

Pro klasifikaci intensity se v Evropě užívá dvanáctistupňová stupnice. Dříve se 
používala  Mercalliho stupnice (tab.1) v současné době se používá stupnice 
označovaná  MSK-64 (tab.2), které mnohem podrobněji popisuje klasifikaci 
jednotlivých intensitních stupňů. (MSK je zkratka jmen autorů stupnice Med-
věděva z Ruska, Sponheuera z Německa a Kárníka z České republiky.) Na roz-
díl od magnituda, které má jednoznačnou hodnotu pro každé zemětřesení, in-
tensita zemětřesení se mění podle toho, kde pozorujeme jeho účinky. Většinou 
klesá se vzdáleností od epicentra. 

Kromě  těchto stupnic existuje i stupnice Richterova, která se běžně používá 
pro klasifikaci zemětřesení ve sdělovacích prostředcích. Tato ovšem vychází 
z měření tzv. magnituda zemětřesení, což je veličina charakterizující celkové 
množství energie uvolněné v zemětřesném ohnisku (hypocentru). Teoreticky je 
nekonečná, ale protože nikdy nebylo zaznamenáno zemětřesení s vyšším mag-
nitudem než 9,7 je označována jako 10-ti stupňová.