M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

Pně jsou menší plutonická tělesa, která se vyznačují izometrickým, okrouhlým 
průřezem. Peň mívá většinou příkré okraje a má diskordantní poměr k okolí.  

Odnože vybíhající z většího hlubinného tělesa, které mají přibližně stejné slo-
žení se označují jako apofýzy. Souhrnný přehled těles hlubinných hornin je na 
obr. 7.  

4.1.2  Tělesa plutonických hornin vzniklých v apofýzách (žilné) 

Tělesa „žilných“ hornin vznikají utuhnutím magmatu v puklinách nebo vrstev-
ních spárách při jeho výstupu k zemskému povrchu. Na rozdíl od těles plutoni-
tů jsou zpravidla podstatně menších rozměrů. Probíhá-li žíla diskordantně (ko-
se) k okolí, např. vrstevnatosti sedimentu, označí se jako žíla pravá. Zvláštním 
případem pravých žil jsou strmě orientované. 

- 20 (47) - 

Horninové masívy, jejich strukturní prvky a deformace 

Vysvětlivky:

1 - batolit  
2 - pluton jazykového tvaru

3 - peň

4 - peň

5 - apofýza batolitu

6 - apofýzy plutonu jazykového tvaru

7 - lakolit cedrového typu

8 - ložní žíly

9 - normální lakolit

10 - pravé žíly

11 - lávový podmořský příkrov

12 - lávový suchozemský příkrov

13 - lávové proudy vytékající z jícnu sopek 
14 - sopouch

15 - vytlačená kupa (strmá a plochá)

16 - nasypaný popelový kužel

17 - stratovulkán

18 - kaldera, kráterové jezero a pozdější sopečné kužele v kaldeře 

Obr. 7 Prostorové znázornění jednotlivých typů těles hlubinných , žilných a výlevných hornin.  

- 21 (47) - 

Geologie 

sopouchyspojující zdroj magmatu se sopkou. Protlačí-li se magma do mezivrs-
tevních spar, jde o ložní žílu nebo v případě rozšíření do bochníkovitého tvaru 
se hovoří o  lakolitu.  U lakolitu je obvykle spojení s magmatickým centrem 
pravou žílou nebo sopouchem. Příklady tvarů žilných hornin ukazuje obr. 18.  

4.1.3  Tělesa vulkanických hornin 

Při výstupu magmatu až na zemský povrch vznikají charakteristická tělesa, 
která je možné rozdělit na lávové proudy, lávové příkrovy a vytlačené kupy 
lávových sopek.  

•  Lávové proudy jsou tělesa protáhlá podle směru toku lávy. Vznikají 
nejčastěji na úbočí sopek, kde láva stéká dolů po spádnici. Délka a mocnost 
proudu je závislá na viskozitě lávy, sklonu a množství efuze.  
•  Lávové příkrovy se vyznačují, na rozdíl od proudu, velkou plošnou roz-
lohou. Láva se dostává k povrchu buď po puklině nebo protavením.  
•  Vytlačené kupy vznikají především u magmat kyselejších, která mají 
vyšší viskozitu než magmata bazická, chudá na SiO2. Z velmi viskózního