M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

Anizotropie  vyjadřuje chování některých pevných látek majících různé vlast-
nosti v různých směrech. Může být nejrůznějšího typu (tvarová, hustotní, mag-
netická, přednostní orientace zrn). 

Homogenita je tím vyšší, čím menší je dílčí okrsek, který je možné ve studo-
vaném úseku zaměňovat.  
Pro masívy vyvřelých hornin je typická vnitřní stavba s vyšším stupněm izot-
ropie, pro masívy hornin usazených a přeměněných naopak vnitřní stavba s 
vyšším stupněm anizotropie (plošně paralelní textury). Masívy sedimentů se 
vyznačují vrstevnatostí, masívy metamorfitů zase foliací.  

4.1 

Tvary těles vyvřelých hornin 

4.1.1  Tělesa hlubinných hornin 

Hlubinné vyvřelé horniny (plutonity) tvoří různě rozsáhlá a tvarově rozmanitá 
tělesa uvnitř zemské kůry. Typickým tělesem zvláště granitoidů je batolit, 
představující velké těleso, jehož průměr směrem do hloubky nepravidelně roste 
a jeho podloží není známo. Na povrch se dostává až po dlouhodobé denudaci. 
Takové denudované batolity ve starých štítech zaujímají často plochy ve stov-
kách až tisících km2.  

Pluton je pojem, který má více významů ze strukturního a tektonického hledis-
ka. Podle tvaru se rozlišují např. plutony okrouhlé, větveného tvaru, vertikální 
s příkrými kontakty nebo horizontální plutony jazykovitého tvaru. Na rozdíl od 
batolitu je možné v některých částech plutonu navrtat jeho podloží. 

Charakteristickým rysem větších hlubinných těles je tzv. prototektonika. Uspo-
řádáním strukturních prvků v době, kdy je magma ještě tekuté nebo v plastic-
ko-viskózním stavu, mohou vznikat lineární nebo paralelní stavby. Působením 
následných tektonických sil na magma v tuhém stavu, vznikají v konsolidova-
ných magmatických tělesech pravidelné systémy puklin. Vznik a charakter 
puklin souvisí s tím, ve které z horotvorných fází dochází ke vzniku magmatic-

- 19 (47) - 

Geologie 

kého tělesa. Základy studia vnitřní stavby plutonických těles položil již roku 
1922 H. Cloos. Pukliny jsou trojího typu (obr. 6) 

Obr. 6 Rozpukání batolitu puklinami Q, S a L. 

•  příčné (Q),  přibližně svislé pukliny orientované rovnoběžně se směrem 
původního tlaku. Tyto pukliny jsou často rozevřené a vyplněné hydroter-
málními produkty  
•  podélné (S),  jsou svislé pukliny orientované kolmo k původnímu tlaku. 
Podle těchto puklin je hornina zpravidla lehce štípatelná  
•  ložní (L),  jsou pukliny více méně horizontální, orientované rovnoběžně 
se směrem tahu. I podle těchto puklin bývá hornina přednostně rozpojitelná