M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

magmatu vzniká strmá kupa, z tekutějšího bazického magmatu plošší kupa 
(viz. vulkanizmus).  

Příklady uvedených tvarů těles výlevných hornin jsou na obr. 7. 

4.2 

Tvary těles sedimentárních hornin 

Vznik vrstevnatosti sedimentů je spojen s měnícími se podmínkami sedimenta-
ce. Základním prvkem vrstevnatosti je vrstva. 

Obr. 8 Znázornění vrstvy a její mocnosti. M - pravá mocnost.

- 22 (47) - 

Horninové masívy, jejich strukturní prvky a deformace 

Vrstva je deskovitý útvar stejného petrografického složení s převládajícími 
plošnými rozměry. Omezena od sousedních vrstev je nadložní a podložní vrs-
tevní plochou. Kolmá vzdálenost mezi těmito plochami se označuje jako moc-
nost vrstvy. (obr. 8). Podle mocnosti vrstev se rozlišuje vrstevnatost lavicovitá 
(mocnost vrstev je větší než 25 cm), deskovitá (mocnost vrstev od 1 do 25 cm) 
a laminární (mocnost vrstev je menší než 1 cm). Mocnost vrstev může v ploše 
kolísat. V případě ztenčení se mluví o vykliňování a v případě zvětšení moc-
nosti o nasazování vrstvy. Vzniká čočka.  
U sedimentů se dále vyčleňují souvrství, která představují soubor vrstev něja-
kým způsobem spolu souvisejících. Vztahy mohou být dány litologickým cha-
rakterem, shodnými fyzikálně geografickými podmínkami vzniku i určitým 
obdobím vzniku neboli tzv. stratigrafickou pozicí.  
Souvrství bývají od sebe oddělena buď tak, že vrstvy jednoho souvrství plynule 
přecházejí do druhého nebo je mezi nimi ostré rozhraní. Plynulý předěl se 
označuje jako uložení konkordantní. Pokud je mezi souvrstvími zjevná ostrá 
hranice, jde o diskordantní uložení. To vzniká v případě, že dojde k přerušení 
sedimentace (obr. 9).  

Obr. 9 Příklad konkordance - A a diskordance - B.

Rozpoznání uložení má praktický význam při výpočtu sedání. U konkordantní-
ho uložení se počítá se třemi, u diskordantního se dvěma vrstvami. 

4.3 

Tvary těles přeměněných hornin  

Anizotropní vnitřní stavba většiny masívů metamorfovaných hornin je zpodob-
něna především  přednostní orientací zrn a přítomností  foliačních ploch, je-
jichž vznik souvisí s orientací napětí působícího během metamorfních procesů. 
S tím do jisté míry souvisí i celkový tvar horninových masívů metamorfova-
ných hornin.  
Regionálně metamorfované horniny mohou tvořit rozlehlá tělesa neurčitých 
tvarů, která se mohou do hloubky ztrácet a přecházet v hlubinné vyvřelé horni-
ny nebo mohou být účinky tektonických sil transportovány v podobě příkrovů 
na značné vzdálenosti až v desítkách kilometrů. Z toho vyplývá, že na výsledný 
tvar geologických těles regionálních metamorfitů mají značný vliv tektonické 
síly, působící především během horotvorných pochodů.