M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

Destruktivní typ zvětrávání vede k rozpadu hornin bez tvorby nových minerá-
lu, konstruktivní typ vede k tvorbě nových minerálu, zvláště jílového charakte-
ru, které pak ovlivňují fyzikální, mechanické i hydraulické a deformační vlast-
nosti hornin.  

Nejjednodušším procesem, který způsobuje chemické zvětrávání u většiny 
hornin je oxidace  sloučenin železa. Oxidace nastává působením vzdušného 
kyslíku, který se rozpouští ve vodě obsažené v pórech horniny a tím se roztok 
stává reaktivním s oxidačním potenciálem, který závisí na parciálním tlaku 
vzdušného kyslíku a chemizmu vodního roztoku. I při neutrálním pH vody je 
oxidační potenciál dostatečný, aby okysličil FeII+ na Fe

III+. Tento proces pozo-

rujeme v povrchové vrstvi nebo podle puklin jako tzv. limonitizaci. Pokud se 
vytvoří mocnější limonitové vrstvičky bývá výplň pukliny detritická.  

Trvalé působení exogenních geologických činitelů (vody, mrazu, větru) na 
zemský povrch vede k jeho trvalému snižování, tzv. denudaci.  

Zvětrávání může však nikdy probíhat velmi rychle (dny), což ovlivňuje kvalitu 
hornin, odkrytých v základové spáře nebo ve výkopu či zářezu. Některé pararu-
ly na Českomoravské vrchovině, ve srovnání s migmatity, mohou změnit třídu 
těžitelnosti i za jednu zimu. V zářezech je v takovém případě  třeba zamezit 
přístupu atmosférických činitelů, zejména vody a mrazu.  

Stupeň zvětrání se zjišťuje i při hodnocení kvality stavebního kamene. Zpravi-
dla se vystačí s makroskopickou klasifikací podle obsahu čerstvých minerál-
ních zrn a podle toho, zda se zrna vzájemně dotýkají (viz modul 01 – návod 

- 31 (47) - 

Geologie 

k popisu hornin). Pokud dojde k celkovému rozložení skalní horniny účinkem 
zvětrávání, považujeme ji z hlediska fyzikálních a mechanických vlastností, již 
za zeminu. Stupeň zvětrání lze též vyjádřit indexem zvětrání (IZ).  

kde  

HZ = vlastnost zdravé horniny (např. objemová hmotnost nebo pevnost)  

HV = vlastnost zvětralé horniny  

5.2 

Sufóze 

Tento proces představuje postupné rozpouštění a vyplavování velmi jemných 
částic nebo tmele a následné náhlé ztekucení zeminy. Tyto poruchy se označují 
jako filtrační a zeminu pak posuzujeme i z hlediska její filtrační stability.  

Vliv na vznik sufóze má především zrnitost. Náchylnější jsou zeminy s nízkým 
obsahem střední zrnitostní frakce, což umožňuje transport jemných zrn mezi 
většími. Další vliv mají pórovitost a ulehlost a tlakový spád proudící vody.