M02 - Základy všeobecné a inženýrské geologie a hydrogeologie

jsou horizontální, 3 je vertikální), obr. 15 

•  horizontální posun - v těchto případech je zlomová plocha svislá, pravá 
kra se pohybuje relativně vzhledem k levé (1 a 3 jsou horizontální a 2 verti-

kální) 

Obr. 14 Pokles.

Obr. 15 Přesmyk.

- 27 (47) - 

Geologie 

Přesmyk, pokles a složitější tektonické struktury jako jsou hrástě, prolomy a 
příkopové propadliny podílející se na vnitřní stavbě horninového masívu mo-
hou významně ovlivnit podmínky při ražbě podzemních děl, stabilitu svahů 
nebo výpočty sedání objektů nacházejících se přímo na zlomových liniích (obr. 
16). 

Obr. 16 Složitější tektonické struktury – hrásť A, prolom B

Pro sedimentární horninové komplexy Českého masívu v předplatformním 
vývoji je typické jak zvrásnění, tak i rupturní porušení. Zlomově jsou porušeny 
i mladší, platformní jednotky (např.  česká křídová pánev, neogenní pánve a 
okolí neovulkanitů). Velký význam mají zlomové poruchy v krystalinických 
komplexech, kde podmiňují vznik oslabených zón. 

Další významnou rupturní diskontinuitou jsou pukliny. 

- 28 (47) - 

Horninové masívy, jejich strukturní prvky a deformace 

Puklina je negenetický termín pro mechanické diskontinuity v horninách, podél 
nichž nedošlo k nápadnějším pohybům sousedních bloků a na rozdíl od zlomů 
mají menší rozsah. Stěny pukliny zůstávají buď sevřeny nebo mohou být i ote-
vřené a následně vyplněné minerály. Podle vztahu vzniku pukliny a geologic-
kého tělesa je možné rozlišovat:  

Pukliny primární vznikající hlavně objemovými změnami tělesa při jeho vzni-
ku (např. kontrakční pukliny vznikající při chladnutí magmatických těles) a 
sekundární, související s pozdějšími tektonickými pochody. Ty se podle orien-
tace ke směrům hlavního napětí mohou podobně jako zlomy dělit na pukliny 
tahové, tlakové a smykové. Pukliny stejné orientace v horninovém masívu se 
označují jako puklinový systém. 

Celkové porušení masívu diskontinuitami všech druhů (pukliny, vrstevnatost, 
břidličnatost, zlomy) významně ovlivňuje jeho celkové fyzikálně - mechanické 
parametry, a tím i podmínky zakládání staveb, ražbu štol a tunelů (např. nebez-
pečí sesuvů, závalů). Proto je důležitým úkolem inženýrskogeologického prů-
zkumu zjistit četnost (hustotu) a charakter diskontinuit a jejich prostorovou 
orientaci (obr. 17). Ta se zjišťuje pomocí geologického kompasu, kterým je 
možné změřit jak směr sklonu, tak i úhel sklonu měřené diskontinuity.