M05 - Počítačová grafika

4.2.

Vektorové formáty

Popisují obraz v podobě zakódované posloupnosti kreslicích příkazů. Postup-
ným provedením těchto příkazů na obrazovce nebo jiném výstupním zařízení
se vykreslí výsledný obraz. Prvky vektorových obrazů — úsečka, oblouk, kruž-
nice, elipsa, křivka, písmeno . . . — mají atributy jako pozice a rozměry, barva,
tloušťka čáry, výplň apod.

Obrázek 9: Vektorový obrázek

Příklad 5:

Obrázek dvou kružnic a dvou úseček z předchozího obrázku vypadá

po uložení do vektorového formátu ve zjednodušené podobě následovně:
CIRCLE 2.0 5.0 0.0 8.0 (souřadnice středu, poloměr)

CIRCLE 2.0 13.0 0.0 8.0

LINE -4.928203230275508 9.0 0.0 39.01642361171082 9.0 0.0 (souřadnice koncových bodů)

LINE 39.01642361171082 9.0 0.0 4.548408862456373 20.58324549713075 0.0

16

Počítačová grafika

Z toho, jak vektorové formáty vypadají, vyplývají jejich výhody a nevýhody.

Klady

• Paměťové nároky v zásadě odpovídají složitosti obrázku (počtu objektů)

a jsou v praxi většinou nižší než u rastrových obrázků obdobného obsahu.

• Vektorový popis obrázku lze snadno editovat (upravovat). Změna objektu

se provede změnou některé jeho vlastnosti. Například pro zvětšení kružnice
stačí zvětšit její poloměr.

• Při zobrazování a tisku je využíváno rozlišení daného zařízení. Kvalita zá-

visí pouze na tom, jak kvalitní se např. tiskárna použije. Protože většina
výstupních zařízení pracuje na rastrovém principu, je nutné vektorový ob-
rázek převést do rastrové podoby (tzv. rasterizace). Dělá se to až těsně
před tiskem a v takovém rozlišení, jaké je potřeba, proto není problém se
změnou velikosti obrázku při tisku.

Zápory

• Omezená oblast použití, těžko lze převést do vektorové podoby třeba fo-

tografii.

• Velká škála formátů, z nichž mnohé nejsou mezi sebou převoditelné.