Základy ekonomie

Čistá inflace je inflace očištěná od vlivu státních regulací, daňových úprav a jiných administrativních opatření ovlivňujících výši cen. To znamená, že růst ceny nájemného v bytech, které je státem regulované a jeho růst byl způsoben rozhodnutím ministerstva financí, se v inflaci promítne jejím zvýšením, zatímco na čistou inflaci nemá toto zvýšení nájemného vliv. Stejně tak zvýšení spotřební daně na naftu a benzín Parlamentem se v inflaci promítne, zatímco v čisté inflaci nikoli. Čistá inflace byla sledována Českou národní bankou, která pomocí ní stanovovala své inflační cíle.3 Je tomu tak proto, že čistá inflace je způsobena nákladovými nebo poptávkovými faktory, které je ČNB v rámci své monetární politiky schopna ovlivnit, zatímco inflaci způsobenou rozhodnutím výkonných nebo zákonodárných složek státu samozřejmě ovlivnit svojí monetární politikou nemůže. Obdobně jako čistá inflace je definována jádrová inflace. Rozdíl mezi čistou a jádrovou inflací spočívá v metodě výpočtu. Čistá inflace se měří na neúplném spotřebním koši, z něhož jsou vyloučeny položky s regulovanými cenami a položky s cenami ovlivňovanými jinými administrativními opatřeními. Položky, u kterých dochází k cenovým změnám z titulu daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního koše, avšak vliv daňových úprav je eliminován. Jádrová inflace se měří na celém spotřebním koši po vyloučení vlivu změn regulovaných cen, daňových úprav a jiných administrativních opatření.

Inflaci podle příčiny můžeme rozdělit na:

1. Inflace tažená poptávkou je inflace, jejíž příčiny jsou dány zvýšením poptávky - zvýšení mezd, snižování dání, snadný přístup k úvěrům, atd.. Tato příčina inflace se odstraňuje v rámci monetární politiky prováděné centrální bankou.

2. Inflace tlačená náklady je případ, kdy se inflace zvyšuje v důsledku zdražování vstupů do výroby (nákladů). Dojde-li například ke zvýšení ceny ropy na světových trzích, poté ke zdražení pohonných hmot a následně ke zdražení výrobků, pak proti této příčině inflace se v rámci monetární politiky působí obtížněji.

Podle výše míry inflace, měřené pomocí meziročního CPI nebo průměrného ročního CPI, rozeznáváme tři stupně inflace:

1. Mírná inflace – míra inflace nedosahuje 10% - jde o tzv. jednocifernou inflaci. Tato výše inflace nepředstavuje výrazné nebezpečí pro ekonomiku.

2. Pádivá inflace – míra inflace dosahuje deseti a více procent. Tento stupeň již narušuje ekonomickou stabilitu. Nelze přesně kalkulovat ceny výrobků, lidé se snaží peníze rychleji utrácet, méně spoří.

3. Hyperinflace – míra inflace dosahuje stovek nebo dokonce tisícovek (jsou známy případy i daleko vyšších hodnot) procent. Prudce roste nedůvěra ke měně, lidé se snaží rychle směnit peníze za zboží a služby, dochází ke zhroucení ekonomiky, dlužníci jsou zvýhodněni proti věřitelům.