Základy ekonomie

Sloučením nových marginalistických teorií s idejemi klasiků vznikla neoklasická škola.

(více viz např. Blažek, J. Základy ekonomie, 2.vyd., Brno : MU – Doplněk, 2002

nebo Fuchs, K. – Lisý, J.: Dějiny ekonomických teorií pro právníky, 1.vyd., Brno : MU, 2002

nebo Holman, R.: Dějiny ekonomického myšlení, 2.vyd., Praha : C.H.Beck, 2001)

Keynesiánství

(viz např. Blažek, J. Základy ekonomie, 2.vyd., Brno : MU – Doplněk, 2002

nebo Fuchs, K. – Lisý, J.: Dějiny ekonomických teorií pro právníky, 1.vyd., Brno : MU, 2002

nebo Holman, R.: Dějiny ekonomického myšlení, 2.vyd., Praha : C.H.Beck, 2001)

Ostatní směry

Rakouská škola

Záběr této školy překračoval hranice ekonomie. Představitelé rakouské školy (především pak Fridrich August von Hayek) se zaměřili na rozsáhlou kritiku socialismu a kolektivismu nejen z pozic ekonomických, ale i sociologických, psychologických a také právních.

V ryze ekonomické oblasti je jedním z jejích hlavních přínosů prohloubení teorie hospodářských cyklů.

Poněkud nezávislé postavení v rámci Rakouské školy si vybudoval Joseph Alois Schumpeter, který přišel s teorií podnikatele jako inovátora. Inovace ve formě nových technologií, organizačních změn, atd. jsou „motorem“ hospodářské konjunktury. Recese pak podle Schumpetera není škodlivým jevem, nýbrž jevem ozdravným, při kterém dochází k odbourávání špatných investic. Po depresi nastává prostor pro nové investice do inovací, které opět navodí hospodářský růst.

Monetarismus

Monetaristé považují inflaci za jednoznačně škodlivou. A to i v případě, že růst inflace souvisí se snahou obnovit ekonomický růst. Inflace je podle monetaristů čistě peněžní jev, který souvisí s množstvím peněz v oběhu. Doporučují proto, zaměřit se na řízení množství peněz v oběhu. Množství peněz v oběhu se definuje pomocí peněžních agregátů. V České republice je nejdůležitější peněžní agregát M2 (peněžní zásoba).

Škola strany nabídky

Zaměřuje svoji pozornost na nabídkovou stranu – nabídku výrobních faktorů jako je práce a peníze. Nejznámějším přestavitelem této školy je Artur B. Laffer.

Lafferova křivka zachycuje vztah mezi mírou zdanění a daňovým výnosem. Na horizontální ose se vynáší míra zdanění v procentech a na vertikální ose daňový výnos v měnové jednotce, např. v korunách. Vychází z předpokladu, že daňový výnos roste pouze po určitou míru zdanění. Od této určité míry zdanění už daňová zátěž působí kontraproduktivně, ekonomická aktivita ustává, případně ekonomika přechází do tzv. šedé ekonomiky. Lafferova křivka začíná tedy v nule, tj. při nulové míře zdanění je nulový daňový výnos, při určité míře zdanění dosáhne daňový výnos vrcholu a od této určité míry zdanění daňový výnos začíná klesat a při stoprocentním zdanění je opět nulový.