AktPrvky_Koton_final

5.1

Směrovací protokoly

V předešlých kapitolách byly popsány aktivní prvky, které se nejčastěji využívají v sou-
časných datových sítích. Tyto aktivní prvky spojují segmenty sítě či jednotlivé sítě. Cha-
rakteristickým rysem, resp. smyslem spojení těchto sítí je zajištění komunikace mezi jed-
notlivými uzly sítě a zajištění výměny informací mezi koncovými uživateli. Jak již bylo
naznačeno dříve, spojení jednotlivých aktivních prvků do vhodných topologií dovoluje s
výhodou využívat společné komunikační prostředky, protože komunikace mezi koncovými
stanicemi je obecně vždy časově omezená. Sdílení těchto síťových prostředků však vede
na nutnost identifikovat jednotlivé komponenty sítě a implementovat vhodné procesy pro
nalezení těchto komponent v síti.

Proces, který zajistí stanovení cesty od zdroje k cíli přes komunikační síť a následně

i přenos uživatelských informací po této cestě, se nazývá směrováním a byl již naznačen
v části věnované popisu směrovačů (viz kap. 3.3). Přestože hledání cesty je nezbytným
procesem jak v případě spojově orientovaných přenosů, tak i u přenosů bez spojové ori-
entace, častěji se o něm mluví ve spojení s paketovým přenosem, protože u paketového
přenosu je každý paket směrován zvlášť, tj. proces směrování se provádí mnohem častěji.
Dále pak z důvodu existence heterogenních (různorodých) paketových sítí existuje široká
řada různých řešení.

Pro proces směrování je tedy důležitá adresace uzlů, která zajišťuje správné doručení

informací od zdrojového uzlu k cílovému. Pro tento účel se využívají síťové adresy, tj.
adresy na úrovni síťové vrstvy referenčního modelu ISO/OSI, resp. internetové vrstvy
modelu TCP/IP. Problematika adresace je řešena využitím protokolu IPv4 či dnes nově
protokolem IPv6 a zájemce může bližší popis nalézt např. v [15]. Následující část se věnuje