AktPrvky_Koton_final

Pro směrovače bylo vyvinuto několik postupů získání informace potřebné ke správnému

rozhodování při výběru cesty. Historicky nejstarším způsobem bylo statické směrování se
staticky nastavenými údaji o cestách. Toto řešení však vůbec nevyžaduje využití směrova-
cích protokolů, protože příslušné záznamy ve směrovací tabulce jsou aktualizovány ručně.
Provedení změny záznamů ve směrovacích tabulkách v případě vzniku změn v topologii
sítě je pak časově náročné, především v případě velkého počtu aktivních prvků v síti. Slo-
žitějším, ale efektivnějším řešením je využití dynamického směrování založeného na šíření
směrovacích informací pomocí vhodného směrovacího protokolu. Historicky prvním typem
směrovacích protokolů byla rodina protokolů "distance-vector", někdy také označené jako
minimum hop. Tyto směrovací protokoly vybírají tu cestu k cílové síti, která má nejmenší
počet přeskoků (hop). Do této skupiny směrovacích protokolů patří např. protokol RIP
(Routing Information Protocol), který je blíže popsán dále v textu.

Druhá velká skupina směrovacích protokolů je označena termínem "link-state". U

těchto typů směrovacích protokolů je každé lince přiřazen váhový koeficient, tzv. metrika.
Směrovače šíří informace o metrice svých linek svým sousedům pomocí zpráv nazývaných
Link State Agreement - LSA. Směrovače pak vybírají cestu, která má nejmenší ohod-
nocení, tj. nejmenší celkový součet metrik. Do této skupiny směrovacích protokolů patří
směrovací protokol OSPF (Open Shortest Path First), kterému je dále také věnována po-
zornost.

Ať už jsou záznamy ve směrovací tabulce, resp. přepojovací tabulce směrovače vytvo-

Aktivní prvky datových sítí pro integrovanou výuku VUT a VŠB-TUO

59

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11