AktPrvky_Koton_final

61

co nejmenšího počtu záznamů, aby tak nedocházelo k zahlcování vyrovnávacích pamětí
vstupních portů z důvodu nepřiměřeně dlouhého vyhledávání a vyhodnocení dalšího pře-
skoku směrem k cílové síti. S tímto požadavkem je spojena i očekávaná jednoduchost
samotného směrovacího protokolu, jeho snadná hardwarová implementace.

V případě vzniklých změn v sítí je požadována rychlá konvergence směrovacího pro-

tokolu. Obecně lze výměnu informací mezi směrovači popsat jako iterační proces a je
tak nutné, aby se po konečné době tento proces ustálil a nedostal tak do stavu, kdy si
směrovače mezi sebou vzájemně cyklicky vyměňují směrovací zprávy.

Další požadavky na směrovací protokoly jsou pak z pohledu jejich flexibility, tj. přizpů-

sobení se různým kritériím, podle kterých jsou ohodnocovány cesty, tj. určovány metriky,
schopnosti vyhodnotit využití alternativních cest, které by tak dovolili zvýšit propustnost
sítě a vedly tak k optimalizaci směrování užitečného datového toku sítí.

Aktuálně diskutovaným požadavkem směrovacích protokolů je pak zajištění kvality

služeb (QoS - Quality of Service). V případě, že daný směrovač je prvním, na který je
zasílán užitečný datový tok ze zdroje, pak tento směrovač musí být schopen operace klasi-
fikace paketů, resp. IP datagramů a musí podporovat prioritní zpracování podle provozu
či podle uživatele.

5.1.2

Směrovací protokoly typu distance vector

Jak již bylo zmíněno, rozdělením globální sítě na autonomní systémy došlo i na rozdě-
lení, resp. rozlišení směrovacích protokolů využívaných pro výměnu směrovacích protokolů
uvnitř autonomního systému a výměnu směrovacích informací mezi autonomními systémy.

V případě směrovacích protokolů využívaných uvnitř autonomního systému je jeden z