AktPrvky_Koton_final
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
56
FEKT Vysokého učení technického v Brně
popisu směrovacích protokolů, díky kterým si aktivní prvky sítě dynamicky vyměňují
informace potřebné pro efektivní přepojování paketů k určeným cílům.
Jak již bylo zmíněno, aktivní prvek, který implementuje funkce směrování je označován
jako směrovač a jeho principiální činnost byla popsána v kap. 3.3. Podle požadované
výkonnosti může být směrovačem obyčejný počítač s více síťovými rozhraními provozující
řadu dalších služeb, ale i specializované zařízení s hardwarovou podporou směrovacích
funkcí.
Na základě zjednodušené struktury směrovače uvedené na obr. 3.1 bylo naznačeno, že
činnost směrovače lze rozdělit do dvou hlavních procesů:
• přepojování (forwarding) uživatelských informací na základě informací zjištěných
z přepojovací tabulky, kdy tyto záznamy byly odvozeny ze záznamů v tzv. směrovací
tabulce,
• směrování (routing), pod kterým se rozumí udržování aktuálních údajů ve směro-
vací tabulce pomocí vzájemné komunikace a výměny směrovacích informací s ostat-
ními směrovači v síti, přičemž se využívá směrovacích protokolů.
5.1.1
Směrovací protokoly a autonomní systémy
Aby směrovače získaly informace potřebné ke správnému přepojování paketů, musí v
dostatečné míře znát topologii sítě. Směrovač tyto informace získá buď na základě kon-
figurace správcem sítě, kdy se jedná o tzv. statické směrování. Tento způsob definice
záznamů ve směrovací tabulce je možný pouze v případě propojení několika málo sítí,
kdy v případě poruchy některé z nich lze dostatečně rychle reagovat aktivním zásahem
administrátora aktivního prvku do jeho směrovací tabulky. Druhou možností vytvoření
záznamů ve směrovací tabulce je využití automatizované výměny informací o topologii
a stavu sítě s dalšími směrovači. V tomto případě se jedná o tzv. dynamické směrování,
které je schopné detekovat změny v topologii sítě, jako je např. připojení nových sítí, od-
pojení sítí, či výpadek linky. Tyto informace lze posléze rozeslat i ostatním směrovačům,
které na dané události adekvátním způsobem reagují změnou záznamů v přepojovacích
tabulkách. Využití směrovacích protokolů tak řeší problém rozrůstající sítě, kdy využití
myšlenky statického směrování by bylo z pohledu administrátorů jednotlivých sítí neú-
nosné. Přesto však statické směrování má svá specifická místa využití, např. při definici
adresy tzv. výchozí brány.