Zaklady_tvorby_schemat

  0,1 Ω R10 

0,15 

pF p15 

1  Ω 1R0 

3,32 

pF 

3p32 

  1,5 Ω 

1R5 

               10 pF 

10p 

33,2 Ω 

33R2 

               33,2 pF 

33p2 

                 100 Ω 

100R 

             100 pF 

100p 

Tabulka 5 – 5 

Pokračování tabulky 5-5 

590 Ω 

590R 

 590 pF 

590p 

          1000 Ω (1kΩ) 1K0 

 1000 

pF 

1n0 

          1,5 kΩ 1K5 

1500 

pF  1n5 

     10 kΩ 

10K 

     0,1 µF 

100n 

   100 kΩ 

100K 

  1 µF 

1µ0 

  332 kΩ 

332K 

     3,3 µF 

3µ3 

      1MΩ 1M0 

15 

µF  15µ 

           3,32 MΩ 3M32 

25,5 

µF 

25µ5 

    15 MΩ 

15M 

               100 µF 

100µ 

  100 MΩ 

100M 

               590 µF 

590µ 

    1 GΩ 

1G0 

1000 µF = 1mF 

1m0 

  100 GΩ 100G 

2,5 

µF  2F5 

Tabulka 5-5 

Úplné označení podle normy sestává se čtyř bloků  symbolů. Každý z bloků je uveden jemu 
příslušným předznamenáním  (identifikačním znakem ). Obecná ukázka je na obr. 5-14. 
 

BLOK 

1 

BLOK 

2 

BLOK 

3 

BLOK 

4 

= 

+ 

- 

: 

Obr. 5-14 

V označení je význam jednotlivých bloků následující: 
 

BLOK PŘEDZNAMENÁNÍ OZNAČUJE PŘÍKLAD 

1 

= 

funkční celek, přístroj, zařízení, systém, 
budova, průmyslový objekt 

(Příklad: =T2) 

2 

+ 

umístění, polohopopisné označení, 
fyzické umístění komponentu v sestavě 

(Příklad: +D126) 

3 

- 

komponent (předmět, součástka, funkční 
jednotka, která je  znázorněna vlastní  
značkou na schématu nebo výkresu 
sestavy) 

(Příklad: -R5) 

4 

: 

přípojné místo (svorka, konektor, pájecí 
místo apod.) 

(Příklad: :15) 

94 

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně  

Tabulka 5-6 uvádí seznam písmenných kódů jednotlivých druhů  komponent zavedený IEC  
s cílem oprostit národní normy od  zkratek odvozených z jednotlivých jazyků.