Finanční analýza a plánování - Přednáška 7

SOUSTAVY UKAZATELŮ

Bankrotní – predikční modely informují své uživatele, zda podniku hrozí v blízké době bankrot.

Vychází z předpokladu, že ve firmě dochází již několik let před úpadkem k jistým anomáliím, ve kterých jsou obsaženy symptomy budoucích problému a které jsou charakteristické právě pro ohrožené firmy.

Tyto symptomy mají zpravidla podobu rozdílné úrovně, variability a dynamiky vývoje ve vybraných finančních ukazatelích odrážejících finančně-ekonomický stav sledované firmy.

BEAVEREŮV BANKROTNÍ MODEL

W. H. BEAVERE – zkoumal časový vývoj 30 poměrových ukazatelů u 158 firem po dobu 10let (1954 – 1964).

Rozdělení firem na 2 skupiny – bezproblémové a problémové.

Hledání statisticky významných odchylek jednotlivých ukazatelů u obou skupin firem.

Největší statisticky významný rozdíl zjistil mezi následujícími poměrovými ukazateli:

1. Cash Flow / Cizí zdroje

2. Hospodářský výsledek po zdanění / Aktiva celkem

3. Cizí zdroje / Aktiva celkem

4. Likvidita 3. stupně (běžná)

5. Čistý pracovní kapitál / Aktiva celkem

6. Finanční majetek (rychle likvidní prostředky) – celkové kr. dluhy

Z průběhu vývoje těchto ukazatelů vidíme značnou odlišnost průměrných hodnot ukazatelů mezi oběma skupinami firem. Toho lze využít k predikci bankrotu.

Zvolená metodika je velmi problematická z hlediska vytváření a statistického hodnocení souborů hodnot dobrých a špatných podniků.

Problematice predikce bankrotů se věnovala řada autorů, zejména vysokoškolských učitelů. Další konkrétní modely - viz . Doporučená literatura.

Příklady dalších bonitních a bankovních modelů:

• Rychlý test (Quick test), který navrhl v roce 1990 P. Kralicek, poskytuje rychlou možnost s poměrně velmi dobrou vypovídací schopností „oklasifikovat“ analyzovanou firmu.

• Tamariho model – autor pracoval jako bankovní úředník a z vlastních zkušeností přišel k závěru, že finanční situaci lze předvídat na základě 6 ukazatelů.

EKONOMICKÁ PŘIDANÁ HODNOTA – EVA

(Economic Value Added)

Model EVA byl publikován v roce 1989 americkou konzultační firmou Stern Stewart & Co. (Ochranná známka)

Myšlenkový základ ekonomické přidané hodnoty lze nalézt v mikroekonomii, → že cílem firmy je maximalizace zisku. Nerozumí se jim však zisk účetní (rozdíl výnosy – náklady), nýbrž zisk ekonomický.

Rozdíl ekonomického zisku proti zisku účetnímu spočívá v tom, že ekonomický zisk je rozdílem mezi výnosy a ekonomickými náklady, tj. náklady, které kromě účetních nákladů zahrnují i tzv. oportunitní náklady.

Oportunitní náklady (náklady ušlých příležitostí) představují „peněžní částky, které byly ztraceny tím, že zdroje (kapitál, práce) nebyly vynaloženy na nejlepší alternativní použití“.

V praxi jsou oportunitní náklady především úroky z vlastního kapitálu podnikatele včetně odměny za riziko a popř. jeho ušlá mzda.