Seminární práce z předmětu Sociálně-psychologické kompetence manažera - Interkulturní kompetence manažera

Dále taky můžeme rozlišit tři základní typy podle toho, jak zvládáme přijmout cizí kulturu:

• Orientace na cíl - Důležité je rozpoznání věcných cílů interkulturního partnera.

• Orientace na objasnění – Důležité je rozpoznání podle jakých standardů interkulturní partner jedná.

• Orientace na vztah – Důležité je rozpoznání kulturně specifického vnímání myšlení, pocitů a úmyslů interkulturního partnera.

  1. Interkulturní pojetí managementu a měření kulturních rozdílů

Při překonávání rozdílů mezi kulturami si manažer musí uvědomit, že samotná kultura, a to jak národní, tak podniková, má dvě základní vrstvy – vnější a vnitřní. Ta vnější, viditelná, zahrnuje gesta, pravidla společenského chování, způsoby oslovení a pozdravy, způsob oblékání, chování u stolu, způsoby a dobu stolování, rituály, náboženské praktiky atd. Vnitřní vrstva se skládá z hodnot a norem a bývá skrytá. Jsou to zásady a pravidla považované za důležité a také postoje, které významně ovlivňují lidské chování. Bývají odrazem a vyjádřením toho, v co lidé opravdu věří. Jsou často podvědomé a hluboce zakořeněné.

Geert Hofstede sledoval národní kulturní rozdíly. Zaměřil se na srovnání národních kulturních hodnot a jejich projevů v oblasti rodiny, školy, pracoviště, podniku, politického systému. Jeho následovníci doplnili a rozšířili výsledky výzkumu a formulovali základní dimenze kultury vycházející z hodnot a norem. Z hlediska managementu srovnávali země podle:

• Odstupu od moci: rozsah, v jakém členové společnosti akceptují a očekávají nerovnoměrné rozložení moci uvnitř společnosti. V zemích kde je malé rozpětí moci, které je typické pro severní Evropu (Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko) a také pro Německo, se podřízení a nadřízení považují za sobě rovné a podřízení očekávají participativní styl vedení, kdy rozhodování, která se jich týkají, jsou s nimi konzultována. Naopak v zemích s velkým rozpětím moci považují pracovníci nerovnost za přirozený jev, neboť se setkávají s vysokou hierarchií. K zemím s vyšším rozpětím patří západoevropské země Francie a Belgie, nadprůměrné mají Japonci a extrémně vysoké rozpětí moci země Latinské Ameriky, Mexiko, arabské země, Indie a Indonésie.

• Individualismu/kolektivismu: individualistické společnosti obvykle necítí příliš závazků v rámci rodiny, zatímco ty kolektivistické vytvářejí velmi soudržné skupiny. Tato dimenze vyjadřuje stupeň integrování členů společenství do skupin. Je velmi silně korelována s výší HDP na osobu – čím vyšší životní úroveň je v zemi dosahována, k tím vyšší úrovni individualismu mají členové daného společenství tendenci směřovat.

• Mužského/ženského principu: rozdíly se projevují zejména v jednání manažerů, kdy v maskulinní kultuře je typické řešení konfliktů stylem boje o moc, protože je preferováno hrdinství, rozhodnost a soutěživost, projevuje se i v obchodních vztazích. Manažer ve feminní společnosti je více ochoten hledat kompromis a méně se prosazuje jako jednotlivec (participativní styl vedení), přihlíží více k potřebám pracovníka a sociální situaci. Mezi maskulinní kultury je řazeno Japonsko, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálie i USA. Feminní hodnoty preferují severské země a Nizozemsko.

• Obavy z nejistoty: míra, do jaké se lidé cítí ohroženi nejistotou a neznámým. Projevem je potřeba formálních postupů a jasná pravidla.

• Časové orientace a vnímání času: v Severní Americe, Austrálii, severní, západní a střední Evropě je typické, že lidé dělají věci postupně jednu po druhé, dodržují sjednané termíny a věnují velkou pozornost plánům a jejich dodržování. Nepřijatelné je plýtvání časem a důležitá je přesnost. Na druhé straně příslušníci latinskoamerické, arabské a jihoevropské kultury se věnují několika věcem najednou a čas je pro ně přibližným měřítkem. Pořadí jednání a schůzek se mění podle jejich závažnosti v daném okamžiku.

• Způsobu myšlení: deduktivní, abstraktní myšlení, tedy založené na logickém uvažování, je typické například u Francouzů, naopak americký způsob myšlení je induktivní, tedy odvozuje principy na základě analýzy dat.