Vypracované okruhy ke zkoušce

19. Vysvětlete, jaké jsou základní rozdíly (účel) mezi prováděním individuálního a

skupinového rozhovoru?
• Individuální – nejběžnější typ (vztah tazatel – účastník), kdy výzkumný problém (jev) není
vázán na sociální vztahy a interakci ve skupině (tazatel chce zjistit právě názor/zkušenost
onoho vybraného jedince). Když tazatel nechce, aby byl ovlivňován jinými jedinci ve skupině.
Když je účastník vybrán náhodně v rámci struktury a jednotlivý členové se neznají (mohla by
zabránit otevřenosti výpovědi vůči ostatním), nebo naopak (znehodnotit, zmanipulovat,
ovlivňovat apod).

• Skupinový rozhovor – přesný opak individuálního. Lze jej rozdělit (Hendl, 2008) na:
a) skupinovou diskusi; ve které hraje výzkumník roli moderátora, který vymezí pravidla a pak
usměrňuje výměnu názorů a postojů respondentů tak, aby byly sledovány výzkumné otázky,
b) skupinové interview - je více organizované než diskuse. Výzkumník klade otázky týkající se
výzkumného problému, přičemž respondenti postupně odpovídají a doplňují, resp.
konfrontují odpovědi předchozích účastníků.

20. Jaké jsou obecné zásady provádění rozhovoru? Čeho se vyvarovat?

1) Kontakt s dotazovným v několika fázích (telefon, osobní kontakt, sběr dat) 3) Úvod
rozhovoru a jeho důležitost (odstranění komunikačních bariér, získání důvěry, uklidnění) 4)
Budování konverzačního partnerství 5) Jasná formulace otázek – respondent musí otázce
vždy rozumět (pokud nerozumí, nemůže odpovídat v rámci výzkumného cíle) 6) Sondážní
otázky 7) Význam pomlk, ticha, „nechápavosti“, nerozumění, já „hloupý“ (nutíme
respondenta k tomu, aby vyprávěl jinak, než v předchozím případě – čím více vypráví, tím
více dat máme a tím lépe se nám daří rozumět pozorovanému jevu) 8) Aktivní naslouchání,
zájem o respondenta musí být znát (verbální a i nonverbálně) 9) Neutralita hodnot nikoli
názoru 10) Citlivost, empatie, otevřenost 11) Kreativita! 12) Korekce rozhovoru – ja řídím
nikoli respondent 13) Neskákat do řeči! 14) Citlivost vůči věku, pohlaví, rase, etnicitě, atd. 15)
Ukončení rozhovoru – pravidla slušnosti (pozor na informace poskytované tzv. po rozhovoru
– dilema záznamu – mám ještě pustit diktafon?)