Geografické aspekty politiky 6. přednáška

za Putina výrazná centralizace – i když jednotky mají autonomii nemohou jednat v rozporu s centrální vládou

• Austrálie – několik typů federalizovaných jednotek

• SAE –za Britů protektorát Smluvní Omán (9 států) – po odchodu Britů se odtrhnul Quatar a Bahrajn, zbytek vytvořil SAE, přidávaly se další, jednou za čas se sejdou zástupci emírií a vybírá se z nich ten hlavní představitel, vláda na úrovni absolutistické monarchie s titulem prezident

• Indie – státy vymezovány na základě etnické příslušnosti

• Malajsie – vliv Britů → umožnili Malajsii vyhlásit nezávislost – ale pouze na území ležícím na Malajském poloostrově, 3 kolonie – Singapur, Melaka a Pahang, Malajsie postupně vytvořila federaci i s dalších států – nejdříve Malajská poté Malajsijská federace, asymetrická – vláda sultánů a guvernérů, mezi nimi se vybírá malajsijský král

• Mikronésie – nezávislost až 1986

předtím pod nadvládou USA

4 skupiny vzdálených pidiostrovů → nutnost federace

parlament má 4 poslance zastupujících jednotky, 10 voleno obyvateli

• Nigérie – sever křesťanský

konfederace – spojení dříve nezávislých států

mezinárodní právní subjektivita na úrovni jednotek (ne centra)

v současnosti neexistuje žádná – pouze přechodná situace → buďto poté vytvoří federaci, nebo se rozpadnou

• dříve USA, Švýcarsko, Rakousko-Uhersko po vyrovnání (Předlitavsko a Zalitavsko), Senegambie – Gambický prezident se bál sesazení, chtěl zastání Gambie – ovšem Gambie byla pouze nevýznamným regionem v rámci Senegambie

• konfederační principy lze najít v EU – má centrum i jednotky s určitými kompetencemi

• personální unie – vztah dvou suverénních států s jednou společnou hlavou státu – Commonwealth – v jeho rámci ještě sdružení „Pouto koruny“ které uznávají Alžbětu

regionální stát – z unitárního státu se stal stát složený z autonomních regionů

kompetence se příliš neliší od konfederace – ale byly přeneseny z centra a centrum jim do toho nemůže zasahovat nebo znovu kompetence odebrat

symetrické regionální státy:

• Španělsko – regionalizace po pádu Frankovy diktatury, akceptování jednotlivých segmentů obyvatelstva, Baskicko – není spokojené s úrovní autonomie

• Itálie – regionalizace po 2. světové válce, německy hovořící regiony

• Francie – dříve do regionů dosazováni prefekti z centra, později stanoveny departmenty s určitou mírou autonomie (na základě historicko-kulturních znaků)

asymetrické regionální státy:

• Spojené království – Wales, NI, Skotsko – autonomie, Anglie se řídí rozhodnutím Westminsteru

• Finsko – Alanské ostrovy patří k Finsku, obyvatelstvo ale mluví Švédsky – konflikt se Švédskem o jejich vlastnictví, za účasti SN dohoda – ostrovy součástí Finska, ale rozsáhlá míra autonomie

• Portugalsko – princip vzdálenosti – Madeira a Azory mají autonomii

• ČR – v minulosti okresy