TTMV 1

REALISMUS

- členění realismu podle časového vývoje:

• historický/předrealistický realismus (do 20. Století)

• klasický/moderní realismus (1939 – cca 1979, tzn., že je časově vymezen prácemi E. H. Carra The Twenty Years Crisis 1919-1939 z roku 1939 a K. Waltze Theory of Internacional Politics z roku 1979)

• neorealismus/strukturální realismus (od roku 1979; vedle neorealismu ale stále existuje větev navazující na Waltzovo dílo Man, The State and War: A Theoretical Analysis, 1959)

Edward H. Carr – Dvacetiletá krize

- idealismus má špatné pořadí hodnot – dle idealistů stojí rozum před zájmy, etika před politikou a teorie před praxí

- zkoumání politiky nemá být odvozováno od ideálního stavu, ale od stavu reálného = zkoumat projevy a z nich dovozovat teorii mezinárodních vztahů

- kritika idealistického důrazu na rozum – rozumové dosažení souladu zájmů je špatné = lidé jednají často sobecky nebo nemají dostatek informací

- důraz na racionalitu a z ní vyvozené zásady a etiku není proto reálný -> dle realistů se zásady odvozují od moci (kdo má moc, určuje zásady) a etika se odvozuje od politiky (politika nastavuje etické hranice, nikoliv naopak)

- soulad zájmů tedy odpovídá mocenské konfiguraci = kdo má moc, ten určuje zájmy a priority a také zásady a etiku pro ostatní

- systém kolektivní bezpečnosti pominul jakékoliv možnosti změny poválečného uspořádání, a tedy konzervoval stav vyhovující vítězům WWI

- popírání vedlo k revizi situace ze strany nespokojených států revoluční cestou, protože cesta změny systému byla uzavřena vnuceným „souladem zájmů“

- rádoby racionální teorie je tedy ve skutečnosti mocenským nástrojem dominantních mocností = byla užívána ve snaze uchovat jejich dominantní postavení odranou statu quo

- politika se má opírat o preventivní mírové změny, a pokud je to nutné i o (omezené) válečné střety tak, aby reflektovala skutečný stav věcí a rozložení moci

- přínos realismu – demaskování toho, co se jeví jako pravda, ačkoliv to je ideálem nebo dokonce ideologií

- Carr kritizoval především normativní a hodnotový charakter idealismu -> mezinárodní politika má zkoumat reálné (aktuální) jevy v mezinárodních vztazích a ne to, co bude

- mezinárodní prostředí závisí na fungování moci, které je přirozeným trendem a státy jsou přirozeně vedeny ke sledování svých mocenských zájmů -> nejlepší zárukou pro zachování míru představuje rovnováha moci

- idealismus trpí tím, že je neuskutečnitelný, zatímco realismu schází perspektiva a zároveň redukuje politiku na slepé a pragmatické přizpůsobování se nutným požadavkům mezinárodních vztahů

- Carr položil základní východiska pro vymezení klasického realismu, ale teorii rozvinul Američan, německý emigrant, politický teoretik a akademik Hans Morgenthau se svou knihou Politika mezi národy (1948)