TTMV 1

- Morgenthau je proto považován za skutečného zakladatele realistické teorie a nejvýznamnějšího představitele (klasického) realismu

Hans Morgenthau – Politika mezi národy

- začal používat postupy behavioralismu, aby mohl z mezinárodních vztahů udělat vědní obor

-kritika idealismu – nezahrnuje válku do politických prostředků ani proti hrozbě, jakou byl fašismus

- idealismus je jedním z projevů celkové krize liberalismu a jeho hodnot – vyústěním byly světové války

- proto je potřeba vzít si z toho, co se stalo, ponaučení, a to mohou uvést do praxe pouze politici

- základ teorie politického realismu tvoří šest základních principů (= vůbec první systematické vymezení základních axiomů realistického chápání mezinárodní politiky):

1 politika je řízena objektivními pravidly, která mají své kořeny v lidské přirozenosti (= pravidla politiky z ní vycházejí), je neměnná

2 hlavní ukazatel pro orientaci v mezinárodních vztazích je koncept zájmů definovaný prostřednictvím moci (mocenský zájem) = státy jednají při vytváření zahraniční politiky jako racionální aktéři

3 koncept mocenských zájmů je objektivní kategorií, která je univerzálně platná

• moc, povaha či forma státu se mohou měnit v čase a místě, ale koncept mocenského zájmu zůstává stejný

4 politické jednání má morální dopad = existuje napětí mezi morálkou a požadavky na úspěšné politické jednání (stát nemá právo stavět morální překážky do cesty úspěšnému politickému jednání, protože hlavním principem je přežití státu)

5 realismus odmítá identifikovat morální nároky jednotlivých států s obecně platnými zákony morálky = všechny národy se pokoušejí vydávat své vlastní zájmy a hodnoty za univerzálně platné

• neexistuje univerzálně platná sada morálních principů, na jejímž základě by státy mohly tvrdit, že ví, co je dobré a co je špatné

• národy jednající ve jménu morálních principů tak činí především kvůli svým vlastním mocenským zájmům

6 sféra politiky (= sféra mocenských vztahů) je autonomní a nezávislá na kterékoli jiné sféře lidského zájmu (ekonomické, právní, etické), je svým charakterem odlišná od ekonomických nebo právních vztahů

- stát jako aktér – problém, jak lze určit stát jako jednotného aktéra = je to kolektivní aktér, tj. jak může tedy jednat jako aktér mezinárodních vztahů?

• po procesu demokratizace není ani možné ztotožnit stát s několika politiky, kteří stojí v jeho čele (jako dříve s panovníkem)

• dilema vyřešeno -> tmel společnosti je nacionalismus, který poskytuje solidaritu společnosti s elitou (ta je vítězem vnitřního boje o moc, boj o moc tak ukončen)

• elitě se díky nacionalismu dostane legitimity v očích občanů + drží prostředky násilí ve svých rukách

• boj o moc se proto přenáší na VYŠŠÍ úroveň = do mezinárodních vztahů (nelze se ho zbavit, je zakořeněn v lidské povaze) a zde již probíhá mezi vnitřně jednotnými STÁTY

• - stát se tak může stát základním aktérem mezinárodních vztahů