TTMV 11
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
- lockovská kultura anarchie – vztahy rivality – je kulturou vestfálského systému, státy se v ní navzájem uznávají a války, které proti sobě příležitostně vedou, mají za cíl přinutit druhého k ústupkům, nesměřují ovšem k jeho zničení
z Locka vychází liberalismus – lidé jsou schopni spolupracovat
v hobbesovské a lockovské kultuře anarchie se stát chová jako racionálně kalkulující aktér
ve stavu bez norem je identita aktérů dána pouze jejich vnitřními potřebami = mimo mocenské postavení aktérů neexistují žádné záruky jejich existence, ani mantinely jejich expanze
- kantovská kultura anarchie – vztahy přátelství – ta se rýsuje na prahu 21. století, státy se v ní vzdávají síly při řešení vzájemných sporů
státy uznávají navzájem svou vnitřní suverenitu, dokážou vedle sebe žít v mírové koexistenci
stát se vnitřně ztotožňuje s normami dané kultury a podřizuje se jim bez jakéhokoli vnějšího donucení
jeho chování není výsledkem materiálního kalkulu, ale dobrovolného sledování norem
vyloučení násilí se stává všeobecně přijímanou normou = to znamená i přeměnu identit aktérů do stavu, v němž identita bude aktérovi bránit v použití síly a povede ho ke spolupráci s ostatními
státy přijímají určité normy, aby žily v bezpečnostním společenství lepším než je hobbesovská kultura a spolupracovali spolu lépe, než v lockovské kultuře →vzniká kolektivní bezpečnost
ke kultuře kolektivní bezpečnosti chybí konsenzus mezi všemi aktéry – existují aktéři, např. státy, které určité normy z nějakého důvodu nechtějí přijmout
- z každé kultury anarchie tak vyplývá určitá obecná identita státu daná jeho vztahem k druhým
- neorealismus se nevědomky soustředí pouze na lockovskou kulturu, kterou prohlašuje za univerzální a nadčasovou pro model mezinárodních vztahů
- kultura anarchie je vytvářena a přetvářena v interakcích mezi státy
- původně subjektivní představy aktérů o druhých se v důsledku reflexe vzájemných interakcí vyvíjejí a mění na sdílené, intersubjektivní představy v podobě kultury anarchie --- ta zpětně působí na interakce, neboť vytváří očekávání ohledně jednání druhých
- interakce vedené těmito všeobecně sdílenými očekáváními potom tato očekávání zpravidla naplňují (princip sebenaplňujícího se proroctví), čímž upevňují platnost daných kulturních norem
- původně existují hodnoty, které mají být zachované a reprodukované → tím, že je institucionalizujeme, tvoříme normy jednání → na základě sdílení společných norem (hodnot) se konstituje společná identita – a ta mění vztahy mezi státy
- změna kultury anarchie (tzn. Strukturální změna) je sice možná, ale není snadná ani častá
- ke změně kultury anarchie došlo zatím pouze jednou, a to byla změna z hobessovské na lockovskou