Případ Madison v. Marbury
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Obsah
Úvod 2
Aktéři kauzy 2
Historický kontext 2
Případ Marbury v. Madison 3
Rozhodnutí soudu 4
Zdroje 5
Případ Marbury v. Madison
Úvod
Případ Madison v. Marbury je jedním z nejvýznamnějších rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických, které ovlivnili fungování amerického politického systému. Zároveň tímto případem vzniká pravomoc americkému nejvyššímu orgánu soudní moci prohlašovat neústavní zákony a akty zákonodárné a výkonné moci za proti ústavní.
Aktéři kauzy
V této kauze vystupuje pět důležitých aktérů, které bych ráda stručně představila.
John Adams byl druhým prezidentem Spojených států amerických (1797–1801). Byl zároveň členem Federalistů. Na konci svého funkčního období se rozhodl navýšit počty soudců a tím zapříčinil vznik případu Madison v. Marbury.
Thomas Jefferson byl následníkem Johna Adamse, a tím tedy třetím prezidentem Spojených státu amerických. Stranickou příslušností byl členem Demokratické – republikánské strany. A právě na začátku svého funkčního období, byl nucen čelit nástrahám a možným schválnostem svého předchůdce a strany Federalistů.
John Marshall byl předsedou Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Jmenován byl prezidentem Johnem Adamsem v lednu 1801. A stejně jako on byl členem Federalistů. Na žádost prezidenta Johna Adamse zůstal až do konce funkčního období jeho státním tajemníkem.
James Madison byl státním tajemníkem prezidenta Thomase Jeffersona a následně čtvrtým prezidentem Spojených států amerických. Je také autorem některých z článků Listů Federalistů, on sám má stranickou příslušnost k Demokraticko-republikánské straně.
William Marbury patřil mezi tzv. půlnoční soudce, které spěšně jmenoval prezident John Adams na konci svého funkčního období. Byl členem Federalistů.
Historický kontext
Na konci svého volebního období v roce 1801 se prezident John Adams obával politického vlivu nově zvoleného prezidenta Thomase Jeffersona a jeho politické strany Demokratických republikánů. Sám John Adams byl Federalista, a právě z tohoto důvodu se snažil zajistit vliv Federalistů na politiku i nadále. Výsledky voleb byli vyhlášeny 11.2.1801 a právě od tohoto data se Federalisté připravovali na příchod nově zvoleného prezidenta.
Federalisty kontrolovaný kongres schválil v únoru 1801 nový Zákon o soudní moci, který mimo jiné opravňoval prezidenta Johna Adamse jmenovat šestnáct nových federativních soudců, s odůvodním, že rozšiřující se národ potřebuje více soudců. A právě v době mezi vydáním nového Zákona o soudní moci a chystaném nástupu Thomase Jeffersona do funkce, vznikly Johnu Adamsovi rušné dva týdny, kdy musel jmenovat nových šestnáct soudců, kteří by byli Federalisty. Tito soudci vešli do americké historie pod názvem „Půlnoční soudci“ z důvodu, ž někteří byli jmenování pár hodin před složením prezidentského slibu nového prezidenta Spojených států amerických.