teorie

Průtok tryskami a difuzory se ztrátami:   je  naznačen na obr. 1 pro trysku a na  obr. 2 pro difuzor. Ztráty vyjadřujeme pomocí 
termodynamické účinnosti 

η

td , rychlostního součinitele ϕ nebo ztrátového součinitele ζ . 

a) Tryska : 

  ; 

. 

2/3

Obr. 1                                                                 Obr. 2  

b)  Difuzor:   

3/3

PŘENOS TEPLA 

Přenos tepla vedením (kondukce) 

Hustota tepelného toku je podle Fourierova zákona  

      [W.m-2],            

kde 

λ je tepelná vodivost [W.m-1.K-1] a grad T je největší změna teploty co do směru vztažená na jednotku délky. Teplotní pole je obecně 

popsáno diferenciální rovnicí: 

STACIONÁRNÍ VEDENÍ TEPLA: 

a)   Rovinnou stěnou o ploše S [m2]:

kde tst1, tst2 jsou teploty povrchu stěn ve (°C) a δ je tloušťka stěny. Ve složené rovinné  stěně z n vrstev  bude tepelný tok dán vztahem

b) Válcovou stěnou: 

kde l  je délka  v  metrech a d1, d2 jsou vnitřní a vnější průměry v metrech. Tepelný tok složenou válcovou stěnou z n  vrstev je dán 
vztahem 

 , 

kde λi jsou součinitelé  tepelné vodivosti jednotlivých vrstev.

Často používaný tepelný tok na jednotku délky válce 

    [W.m-1]

a tepelný tok      

[W], 

kde 

je teplotní vodivost tekutiny a 

[W.m-3] je teplo vznikající v jednotce objemu za jednotku času. 

 [W] , 

    [W]. 

  [W], 

1/3

Přenos tepla prouděním (konvekce) 

Hustota tepelného toku při konvekci se určí z Newtonova ochlazovacího zákona: 

      [W.m-2]

resp. tepelný tok: 

       [W] 

kde 

α[W.m-2.K-1] je součinitel přestupu tepla určovaný z kriterialních rovnic,  t

st je teplota stěny, tt je teplota tekutiny a S je velikost